Doufám,že se vám bude líbit i když jsou sem tam nějaké chybičky.Christy píše opravdu dobře,alespon mě osobně se to líbí.:-)
Výrok soudu 1.
,,A díky všem podloženým materiálům, bude dcera Kristýna svěřena do rukou otce." A je to tady..Sbohem Praho! Sbohem mami! Sbohem celá ČR! Jede se do Německa!!! Hurááá..Všechny tyhle myšlenky způsobila tahle věta…Já jsem tak štastná..,,Tati, jsem strašně ráda, že to tak dopadlo!" vřeštím a skáču tátovi kolem krku. Před sebou uvidím mojí mámu jak brečí a odchází..Nikdy to tak nemuselo skončit, kdyby si nezačla s tim dealerem drog, nakonec do toho spadla taky. Jsem štastná, že se táta s ní rozvedl a já můžu bejt s ním..Tátu jsem měla vždycky radči, nevim proč možná to bylo tim, že byl často v práci a málo jsem ho viděla..No ať to je jak je, dopadlo to žúrově..Někdo mi právě nasadil tak říkajíc růžový brejle...,,Tak půjdeme holčičko?" poví táta..ok to by si mohl odpustit, ale co..,,Jo.."kejvnu na souhlas a vycházíme ze soudní síně..Ještě jsem nervózní..,,Chceš jít nakupovat??" zeptá se mně táta a vytahuje z peněženky kreditku..Tohle mi vždycky holky záviděly..Táta se má holt dobře a dopřává mi..Nikdy jsme se ale s tím nevytahovala..,,Jooo.." křiknu..No co musim se líbit v tom Německu..×ĐĐ Ještě jsem tam nikdy nebyla tak jsem zvědavá…Táta si tam nabalil nákou ženskou..Samozdřejmě že Němku, ještě štěstí, že se učim německy už od 3. třídy..prej má i 2 syny, ale jsou prej mladší než já. To jsem teda zvědavá..Mě je 16 a jim prej 13..To jsem zvědavá ja s takovejma pubertákama vydržim, vždycky jsem byla jedináček. Stejně se těšim, bude to změna. A na ty jsme já expert. Z myho věčnýho přemejšlení mě vytrhne táta.,,Kde teda zastavíme??" ..,,Co třeba na Chodově?" zeptám se tam to miluju. Maj tam úplně všechno teda skoro..,,Táta zachvíli už zastavuje na parkovišti. Vycházim z auta táta jde vybrat peníze a zachvilku mi už podáva tučnou sumičku. ,,Jdi si něco hezkého vybrat já si musim něco důležitého vyřídit."Mrkne na mně a už míří do kavárny. To dělá vždycky..Většinou si koupí noviny a čte si no co nenutim ho. ,,Jasan a díkes!" Křiknu už a běžim se podívat po nákym to oblečení..Zachvíli se už vracim k tátovy s nakýma těma hadříkáma..,,Tak jdeme??" zeptá se táta a já jen přikývnu..Cestou domů se ještě stavíme na obědě…