Výrok soudu 12.
Táta s doktorkou odchází za dveře. Asi si jdou o něčem promluvit, je mi to jedno, zavírám oči, chce se mi tak strašně spát!!!
,,Pane, vaše dcera má opravdu vážně akutní anorexii!To jste s nevšim dřív, že s ní není něco v pořádku!"
,,No, ona vždycky řikala, že je v pohodě a.."
,,Tak to e přeci jasný, že vám neřekla, ne sem anorektička!!No tak.."
,,No já.."
,,No s tim se ted už nic neudělá pane, napojili jsme slečnu na kapačky, bude mít umělý přísun vitamínů, ale je opravdu už ve velmi pokročilém stádiu anorexie a tělo tím je už velmi poznamenáno, takže nevíme jestli se z toho dostane a jestli ano, tak nejspíš tělo bude nákým způsobem poničeno, tim samozřejmě myslím, některé chůze."
,,Vy myslíte jako že by mohla i no..však víte umřit?!!!!"
,,Bohužel i to je možné, Nedostatek potravy a vitamínů, to není moc dobré, obzvlášt v tak dlouhé době. Je napojena na různé přístroje, takže budeme přesně vidět, jak na tom je! Jestli se její stav zlepšuje, nebo zhoršuje."
,,Ano.."
,,Nebojte, uděláme všechno co je v našich silách."
,,Děkuju, mohl bych ted k ní?"
,,No nejspíš bude spát."
,,To nevadí, chci jen i ní sedět, kdyby se probudila, tak abych tam byl."
,,Nuže dobrá, sestry už odešly, tak kdyby se něco dělo, tak stačí jen zajít na sesternu, já už taky budu muset."
,,Dobrá děkuju moc!
,,Nemáte zaš tak nashle!!"
,,Nashle.."
To je rozhovor doktorky a mého táty, který já neslyším.Táta vstoupí do místnosti, přisunei židli vedle mě a sedne si , já ho bohužel nevidím, spím…