Výrok soudu 9.
Konečně mi došlo co se děje.. Už se mi menstruace zpozdila o týden! Jsem těhotná, budu máma..To vše mi proletí hlavu rychlostí blesku. Najednou mi všechno postupně do sebe zapadá. ,,Ale kdo je táta??" bleskne mi hlavou?! Vždycky jsem byla opatrná, ale při milování s Billem ani s Tomem jsem kondom nepoužila!!! Jak ted zjistim, kdo je táta? Vždy se takhle dvojčata dozvědí, jak jsem je zradila! Bože je to tak strašný a já nechci mít ještě dítě! Musim k doktorovi! Rozhodnu se a jdu ke gynekologu. ,,Ano jste opravdu gravidní." Oznámí mi s vážnou tváří doktor a já mám co dělat, abych neupadla do mdlob! ,,Co prosím??!" projistotu s ještě zeptám. ,,Budete maminkou." Odpoví mi opět. ,,Ale já nechci!" vylítne mi z pusy. ,,V tom případě, vám můžu nabídnout interrupci, ale musim vas upozornit, že je to velký zásah do organismu. Jelikož moje kamarádka na interrupci byla, hned mu to odkejvu a podepisuju papír a jsme nahlašená na další den ráno, že se mám dostavit do nemocnice. Doma si beu tašku sházím tam náký krámy. ,,Ty někam jedeš?! Zeptá se mně táta, který mě zahlédne,. ,,No jenom na ppár dnů ke kamarádce, neboj vrátim se celá!" dořeknu. Táta nák nic nenamítá, už je na tyhle moje výlety zvyklej. Druhej den nastoupim do nemocnice. Na chodbě, kde čekám stojí několik dívek, ale i starší paní, všichni tu jsou ze stejného důvodu jako já..Na řadu jsem se dostala asi jako 5. Nejdřív se mně zavolali něco mi píchli a pak jsem jela na křesle na sál, pak si jen pamatuju, jak sem usínala. Ted tady ležim a všechno to je už za mnou. Jsem celkem ráda.Sousedka na pokoji se snaží o rozhovor ale dělám že spím, nemám na to náladu. Na vizitě mi doktor řekne, že potrat proběhl v pořádku a že druhý den můžu jít domů. A opravdu druhý den jsem už doma, táta se ani nediví, že už jsme doma, za což jsme mu vděčná. Vklouznu do pokoje a lehnu si na postel, zahvíli někdo zatuká. ,,Dále!" houknu a ve dveřích se objeví Bill, záhadně se usměje a vrhne se na mně, začne mně líbat a šeptá mi do ucha že jsem mu chyběla, mlčím. Zachvilku mě už svlíká, vím k čemu se chytsá. Zadržímho. ,,Ne Bille já nechci." Řeknu posmutněle a snažím se aby mi Bill nepohledl do očí, určitě by poznal co se děje. ,Stalo se něco?" ptá se ..Já jen záporně zakejvu hlavou. ,,Mám teda snad jít?!!!" zeptá se mně. ,,Jo." Odpovim a obrátim se k němu zády a začnu se oblíkat. Je mi mizerně, nemyslela jsem si že to bude tak těžký!