Kniha TOKIO HOTEL,křič jak jen dokážeš,je překlad z německého originálu So laut du kannst od autorů Michaela Fuchs-Gamböcka a Thorstena Schatze.Kniha stojí 149,-kč(zaváděcí cena),poštovné a balné činí 70kč.Když si tuto knihu objednáte na www.knihyprovas.cz dostanete založku s klukama.


Já jsem si tuhle knížku objednala a přišla mi do 4 dnů,což mě docela překvapilo,nečekala jsem,že prijde tak brzo.A z vlastní zkušenosti můžu potvrdit,že se fakt povedla a moc se mi líbí...
A jestli pořád váháte,jestli si jí máte objednat tak tady je pár ukázek:
Tokio Hotel je největším objevem mezi německými kapelami všech dob. Skvělé písně čtyř sexy hochů běží na televizních stanicích VIVA, MTV a hrají se ve všech rádiích. Kapela prodala již stovky tisíc singlů, alb a DVD. Před nedávnem, když si ještě říkali Devilish, se museli Bill, Tom, Gustav a Georg na svých koncertech občas spokojit s deseti nebo i méně návštěvníky... Dnes hrají výhradně v těch největších halách před několika desítkami tisíc nadšených fanoušků, jejichž legendární výkřiky nadšení jsou téměř dvakrát silnější než startující Jumbo Jet! Není tedy žádným překvapením, že tihle čtyři megacool kluci z německého Magdeburku už posbírali ty nejdůležitější hudební ceny. Je to téměř k nevíře a skoro zázrak, že k tomu všemu jim stačil necelý rok!
V této knize je poprvé popsána cesta k jejich neuvěřitelnému úspěchu! V Německu kniha vyšla 2. června 2006 a během dvou měsíců se jí prodalo 85 000 výtisků.
Bill přišel na svět ve znamení Panny 1. září 1989, krátce po svém bratrovi - dvojčeti Tomovi. A oba se záhy vydali na "turné," protože jejich rodiče se s nimi přestěhovali z rodného Lipska do Magdeburku. Když bylo dvojčatům osm let, čekalo je v roce 1997 další stěhování - z Magdeburku do malé, 15 kilometrů vzdálené vesničky Loitsche. Důvodem stěhování byl nový začátek. Simone Kaulitzová, matka dvojčat, se s otcem Billa a Toma, který se živil jako řidič náklaďáku, rozešla. Tehdy jim bylo šest let...
Bill popsal tuto zkušenost v časopise BRAVO číslo 4/06: "Opravdu tvrdé to bylo, když se naši rozešli. Byl to zvláštní pocit, když jsme si uvědomili, že u nás teď táta už nebude bydlet. Tehdy to bylo hrozné. Ale mezitím jsem se s tím vyrovnal, protože to všechno víc chápu. Horší je, když spolu rodiče zůstávají jen kvůli dětem."Simone Kaulitzová se později seznámila s Gordonem Trümperem a zamilovala se do něj. Společně se nastěhovali do malého domku ve vesnici Loitsche a z Kaulitzových se stala rodina Kaulitzova-Trümperova. Gordon Trümper je kytarista. Hraje v rockové kapele, dává hodiny hry na kytaru a má malou hudební školu - rockschool. O Billa a Toma se velmi staral a zajímal a oba je přivedl k muzice, jak vyprávěl magdeburskému časopisu DATEs v prosinci 2005: "Chtěl jsem pro ty dva být něco jako jejich velký brácha. Na svůj hudební styl si přišli úplně sami, poté, co prostě odmala zkoušeli hrát a hodně zkoušeli v mé hudební škole. Myslím ale, že jsem jim mohl zprostředkovat a předat vášeň a zaujetí pro hudbu. A to v Billovi a Tomovi zůstane navždycky." A tak se dvojčata Tom a Bill Kaulitzovi začali zajímat o hudbu už v sedmi letech. Bill začal psát písňové texty a básně a zpívat, Tom sáhnul po kytaře. A oba to táhlo k živému hraní.
Tom se nedočkavě dral na svět 1. září 1989 ve znamení Panny. Narodil se v Lipsku o deset minut dříve než jeho bratr Bill. Ale to byla jediná věc, která ty dva zpočátku odlišovala, protože jinak dvojčata vypadala absolutně stejně. Tom i Bill měli hnědé oči, tmavě blonďaté vlasy a byli velmi hubení, což jim zůstalo dodnes.
Jejich matka Simone oblékala dvojčata naprosto stejně, takže kluci byli k nerozeznání. Tom k tomu v Bravíčku číslo 37/05 řekl: "Když jsme byli malí, máma nám oblékala stejné věci. Když jsme začali chodit do školy, nechtěli jsme už běhat stejně oblečení. A když nám bylo osm, tak se ukázal náš rozdílný vkus a každý jsme si našli svůj vlastní styl."
Od začátku měli smysl pro legrácky, což dokázali už ve školce. "Přiváděli jsme naše vychovatelky k šílenství. Měli jsme trička, na kterých byla vyšitá naše jména 'Bill' a 'Tom', ale vyměnili jsme si je, takže brzo nikdo nevěděl, kdo z nás je Tom a kdo Bill. A my jsme se váleli smíchy. Ve škole už jsme takové vtípky nedělali. Tehdy jsme už byli každý jiný," vyprávěl Tom v Bravíčku číslo 37/05. Jako děti dělali Tom a Bill všechno společně. Spolu vyrazili i do světa showbyznysu, což ale nejdřív nebyla muzika, ale film..
K písničce Schrei
"Hluboké basy, kvílivé kytary. Ve vile z 50. let v berlínské luxusní čtvrti Grunewald se koná rockový mejdan roku: řádí tam Tokio Hotel! Bill, Tom, Gustav a Georg zde natočili videoklip k rockové vypalovačce s názvem Schrei, která slavila svoji televizní premiéru 25. 11. 2005. U toho bylo 75 fanoušků, kteří šíleli a křičeli: 'Bille, Bille!' Zpěvák s rozběhem skočí doprostřed masy lidí, kteří k němu vztahují ruce a kteří svého miláčka zachytí.
Jakmile se ozve refrén písničky, dávají se všichni do pohybu a tancují pogo! A v tomto momentě se Bill a jeho kumpáni z kapely dostávají do varu. V obývacím pokoji vily začínají ničit nábytek, na zem shazují lampy. Vyhazují knihy z polic a kolem sebe rozhazují vytrhané stránky. Vrcholem téhle divoké jízdy je rozmlácení vlastních hudebních nástrojů! Tom pouští svůj zesilovač ze schodů, pak rozbije svou kytaru. Gustav likviduje bicí a Georg basovku. která byla speciálně zhotovená pro něj. S obavou to komentuje: 'Za tohle přijdu určitě do pekla.' Ale fanouškům to připadá cool a totálně šílí...
Co o ní řekli.....
Bill: "Tom a já jsme byli ve škole velmi nápadní svým zvláštním stylem a učitelé a spolužáci na nás kvůli tomu doráželi. Písnička Schrei vypráví o tom, že se prostě nechceme podřizovat, ale vždycky budeme říkat, co si myslíme. Je to o frustraci, že i my se v běžném životě někdy musíme přizpůsobovat a nechat ovlivňovat.
A to vůbec není to, co chceme. Proto si člověk musí občas jednoduše zakřičet, aby se zbavil všeho toho zklamání. Když tenhle song hrajeme živě, dokážeme docela dobře odbourat agresi. To je pak velmi osvobozující. Kromě toho je skladba Schrei také o tom, zůstat sám sebou, což je právě v naší situaci důležité. U nás v kapele na to existuje jednoduchý recept: Kdo to nedodrží, dostane jednu přes hubu." Díky této titulní skladbě začíná deska opravdu mohutně - Tom hraje silné a tvrdé kytarové riffy, které míří přímo na útroby posluchače, Gustav bubnuje jak o život, Georg paří na basovku a Bill dělá to, co napovídá titul písničky: v jeho podání se mísí zpěv a křik, zpívá divoce, zuřivě a rázně. Kluci nám ve své písničce sdělují, že si člověk ani jako teenager nemusí nechat všechno líbit a že i v tomhle věku může mít vlastní názor a nemusí se podřizovat.