Všichni si určitě říkáte,že máte život na nic.Já si to říkám taky,ale zkuste se vcítit do mojí situace:naši jsou rozvedení,táta si našel nějakou ženskou s dvěma dětma na krku,který nesnášim a oni mi opětují stejný simpatie.No a aby na mě táta nemusel platit velký alimenty,občas mě vezme na nějakou dovolenou.Samozřejmě tam letíme i s tou ženskou a jejími syny.Když jsme byli mladší,snesli jsme se docela dobře,ale teď se nemůžeme vidět ani na fotce,zvlášť po tom,co se proslavili.S tou ženskou se taky moc nemusim,ale jakž takž se sneseme,žije s tatou 9 let.Vzít se nechtěj,nevím proč,ale nechtěj...Právě teď jste nahlídli do mojí hodiny angličtiny.Nevnímám výklad a soustředím se jen na ten svůj podělanej život.Takže začneme znova:jmenuju se Adéla.Můj táta je Němec,s mámou,Českou,se rozvedl,když mi byly tři.No a máma mi dala úplně úchylný jméno:Adéla.Na týhle vysychající,upadající planetě odebírám vzduch už skoro 17 let.Žijeme s mámou v bytě v Berlíně,kam chodím do školy(jako do Berlína,ne do toho bytu...).Jsem hodně uzavřená do sebe(ne samolibá,jen si k sobě jen tak někoho nepustim),tak ve škole nemám moc přátel a když mě chytne nerv(což je celkem často),tak jsou ze mě učitelé na mrtvici.Občas je pošlu do p*dele,nebo tam někam,odmlouvám a tak...Díky mezinárodním rodičům a tomu,že se rychle učim cizí jazyky,se obstojně domluvím v celym světě.Mluvím česky,německy a ve škole se učím ještě ájinu.Jednou mě vzal otec na Maltu,kde mi zaplatim dvoutýdenní kurz angličtiny.Nebyl tam jedinej Němec,tak jsem se musela bavit se všema anglicky.Od tý doby se docela domluvím.No a když máme učitelku tešně před důchodem,která si neumí sjednat klid,tak co bych se namáhala soustředit se na její nudnej výklad.Moje hodina ájiny tedy vypadá následovně:v uších sluchátka od mp3ky,na stole otevřenej sešítek,kam si píšu příběhy(no ano,snažím se napsat občas nějakej příběh a myslím,že mi to i jde),píšu a nevnímám okolí.Učitelka je ale tak mírná,že je jí jedno,že na celou třídu řvou z mejch sluchátek Oomph! a nechává mě,abych si dělala co chci,hlavně,že neotravuju.Ještě,že se mnou na školu nechoděj nevlastní bratříčkové,to bych si snad hodila mašli o těláku na švihadle.Oni bydlej někde v nějaký zašlý vesničce a ty jejich fanynky se z nich můžou zbláznit.Jako já nevím,co na nich viděj.Pořád slyšim,jak jsou sladký a úžasný.Ty holky by to hodně rychle odvolaly,kdyby je znaly tak jako já.Thomas(tuhle přezdívku Tom nenávidí,tak mu tak samozřejmě pořád říkám) střídá holky častějc jak trenky a deBill si hraje na svatouška,že by nikdy nikomu nic neudělal.Za to na mě je furt hnusnej.Ale mě to nevadí,jen ať si prudí.Se jednou naseru a Simone(tátova přítekyně)bude mít už jen jednoho syna.A když jsme u toho Toma,tak ten to na mě už zkoušel,ale o nějakýho pubertálního "hoppera" fakt nestojim.Si myslej,že když jsou slavný,tak můžou mít každou,ale u mě si naběhli.Já se s nima vídám akorát těsně před odletem na nějakou tu dovolenou,celej pobyt a pak z letiště beru nohy na ramena.Hlavně se k nim vůbec nehlásim,nebo by mě ty jejich fanynky ušlapaly...A o to fakt nestojim.Ale co je pořád řešim,vždyť mi jsou naprosto volný,mám důležitější věci na práci,než se starat o dva,prakticky,nevlastní bratry,který bych nejradši zabila!Dopsala jsem větu a posunula si na mp3 o jednu písničku,teď mi tam začalo hrát moje milovaný Augen Auf!Ani jsem neslyšela,že zazvonilo,všimla jsme si toho až tehdy,když se ostatní začali zvedat.Naházela jsem si věci bez ladu a skladu do batohu,zvedla židli a vyšla ze třídy.V šatně jsem se přezula a pádila domů.Konečně domů,po osmi otravnejch hodinách!Alespoň si skočim na internet,nebo možná seženu svou nej kámošku(o který si Bill myslí,že je to satanistická,vyjebaná píča(omlouvám se za ten slovník,ale cituju ho),no a něco podobnýho si já myslím o tom jejich blonďaťoučkym Andreáskovi.No tak si alespoň dokážete trochu předsstavit,jaký máme mezi sebou krásný vztahy.Tak fajn,cesta ze školy mi trvá podle chůze cca 30-45 minut,kdž jdu pomalu.Ježiš,proč já se kvůli nim pořád musím vztekat?No třeba proto,že když jsem si teď byla koupit zapalovače na nádhernej rituál,kterej jsme chystali na léto,tak celá trafika byla prakticky zabombardovaná holkama,který si chtěli okamžitě koupit Bravíčko,kde byli mí "milovaný" bratříčkové!No tak jsem se pěkně nasrala.Za rohem jsem si kopla do nějakýho baráku tak silně,že normálně opadala omítka a zůstala tam dírka.Domů jsem se vracela zase s blbou náladou,kterou mám skoro pořád,na každym kroku mám ty jejich Hirošima Penzion,nebo jak se ta jejich skupina jmenuje.Celá rozčílená jsem letěla domů.Máma ještě nebyla doma,budu mít alespoň klid.Sáhnu do kapsy a zjistím,že jsem někde vytrousila klíče.Jo,už vím,o výtvarce jsem si s nima hrála a pak je nechala v lavici.No to snad nejni možný!Buď si tu sednu přede dveře a budu čekat jak pitomec,dokud mi někdo neodemkne(no máma,až se vrátí z práce),nebo půjdu spátky do školy,jestli ještě nezamknuli.Zvolila jsme tu druhou možnost.Jenže škola se zamykala v půl pátý a byly čtyři!No tak jsem běžela,tašku jsem nechala přede dveřmi a letěla jsem zase hezky do toho blázince,kterej si někdo spletl se školou.Dorazila jsem v 16.25.Školnice mě hnala koštětem,ale já se na ní vyprdla,ze schodů na ni zařvala něco jako že je kráva a pelášila do třídy.Jak jinak,v mojí lavici jsem našla ten svazeček klíčů a u něj spoustu přívěsků.Čapla jsem je a letěla zase dolů.Školnice se po tom oslovení ještě víc naštvala a tak jsem dostala mopem po hlavě a pak mě s ním švihla mězi nohy.To,že narazila o kost,mě ani tak neštvalo,jako to,že teď vypadám jako bych se právě pochcala.Otočila jsem se a začala jí nadávat,že je to píča a že dostane kapky,ale zase se po mě ohnala mopem a já se mu ztěží vyhla,tak jsem radši pádila pryč,nebo mě ve škole zamknou.Domů jsem došla až v pět a to už byla máma doma.No to je snad za trest.Zapadla jsem k sobě,ani jsem ji nepozdravila.Pustila jsem radio.Zkoušela jsem všechny stanice,který mám naladěný,ale na všech samozřejmě pouštěli miláčky Tokiáčky(no tak jsem se s tim Hirošima Penzion trochu netrefila...).Tak jsem tam šoupla zase Oomph!,mě z nich jendou začne hrabat...Ležela jsem na posteli a přemejšlela,jestli má tenhle zatracenej život ještě smysl.
,,ZTLUM TO A POJĎ SEM!!!"slyšela jsem zařvat mámu,skoro nepřehlušila to CD,bylo to fakt dost nahlas.Tak jsem to maličko ztlumila.Vyšla jsem z pokoje a zamířila do kuchyně,odkud jsem cítila pach něčeho neidentifikovatelnýho.
,,Co je?"zeptala jsem se.Žeby zase volali ze školy?Ne,na to je už pozdě.Tak co je?
,,Někdo by si s tebou rád promluvil."řekla máma.Já chňapla po sluchátku,ale máma ho ještě přikryla,takže nás nemohl volající slyšet.,,A prosim tě,buď hodná."napomenula mě.Já protočila panenky a vzala si sluchátku.
,,Hmm."ozvala jsem se.
,,Ahoj zlato.Jak se máš?"uslyšela jsem na druhý straně šílenej rachot(Tokiáci maj asi zkoušku) a tátův hlas.
,,Co tě to tak najednou zajímá?Za poslední dva roky jsi se neozval ani jednou!Co chceš?"vybafla jsem na něj.
,,No já jen,že jedeme na dovolenou.No a on jeden mladej nechce jet.Tak jsem se tě chtěl zeptat,..."začal táta.
,,...jestli nechci jet místo nej,aby ti nepropadla letenka a tys nevyhodil peníze z okna?"dokončila jsem za něj.Máma na mě ukázala,že se mám mírnit,tak jsem nasadila zdvořilej tón.
,,Ano,tatínku?Takže ty se mě ptáš,jestli bych nebyla tak laskavá a nezahodila všechny plány na léto za hlavu a neletěla bych s tebou,Simone a s jedním dvojčetem na dovolenou do...?"nevěděla jsem kam.To by mě zajímalo,co zas vymyslel za kravinu.
,,no na Džerbu.Ale jo,nějak takhle bych to formuloval."dokončil za mě otec.
,,No hlavně,že se schodneme.A probíhalo by to jako obvykle?"zeptala jsem se ho.Táta věděl,co myslím tím "obvykle".Znamenalo to,že mi zaplatí letenku,bude mi dávat peníze kdykoliv,kdy budu potřebovat a já ho za oplátku nechám celý dny bejt,aby si mohl se Simone užívat.
,,Jo přesně tak.Tak chtěla bys?"zeptal se mě táta.
,,A no jo,co mi zbejvá."zabručela jsem.
,,Dobře,odlítáme 1.července.30.června pro tebe přijedu.Letíme v noci."tak zatím ahoj."oznámil mi táta a zavěsil.Třicátýho?No to je za tři dny!Jako to mi to nemohl říct dřív?No to je jedno,hlavně,že nebude škola.Položila jsem telefon a šla si balit...