Mělo by mi ho bejt líto,byl rudej až na zadku,ale......NEJNI!!!Je to prostě kretén a tenhle trapas si zasloužil!Provázela jsem Billa pohledem zpátky do koupelny.Přede dveřmi se na mě ještě otočil a všiml si,že ho sleduju.
,,Co je?"obořil se na mě.Já jen pokrčila rameny.
,,Já jen,že v tý koupelně trávíš nějak moc času.To by mě zajímalo,co tam asi celou dobu děláš?"přemýtala jsem nahlas.Bill zaplul dovnitř,pak ještě,aby se neřeklo,vystrčil ruku a ukázal na mě vztyčený prostředníček.Pak se za nim zabouchly dveře a já zůstala sama.Ale mě přece samota nevadí!Z kufru jsem vytáhla knížku,hupsla na postel a četla si.Venku byl hic jak něco,byla jsem ráda,že ležim na měkký posteli,v pokoji se zapnutou klimatizací.Po docela dlouhý době jsem zapomněla na to,že bych se mohla nervovat nad Billem a Tomem a zase jsem byla v naprostý pohodě.No ale byla jsem v tomhle pokoji jediná v pohodě...
Přenesme se o kousek dál,zase do koupelny:
Bill seděl na přikrytý toaletní míse,hlavu složenou v dlaních.Já se na to vyprdnu!Teď jsem měl možnost krásně se jí vlichotit,když budeme mít společnej pokoj a ona najde ten "dáreček",co mi přibalil Tom.Jako já se na něj asi brzo tak naseru,že ze mě bude jedináček!Vždycky,když se k něčemu nechám od Toma překecat,dopadne to blbě.Jestli jsme se teď začali zbližovat(alespoň jako sourozenci),tak jsem teď ztratil možnost dostat se jí do srdce.Bude si myslet,že jsem nějakej děvkař.A to nejni pravda!Já chci jen ji!A to už několik let...Myslím,že odjakživa!Co jsem komu udělal,že musim mít takovej pech???Počkat,nekdo klepe.Ještě aby to byla máma a vyděla mě tu,v tomhle stavu...pomyslel si Bill a zamáčkl slzu,která se mu drala do oka.Nasadil lhostejnej,unuděnej tón.
,,Co je?"za dveřma ale nestála Simone.
,,Hele,jsi v pohodě?Co jsme přijeli,nevyšel jsi z koupelny.Jestli si ho tam honíš,budiž,ale už tu koupelnu přestaň okupovat,nebo tu budeš vytírat loužičku!"zařvala jsem na něj.Už se mi chtělo asi dvacet minut a Bill byl pořád zalezlej uvnitř!
,,No jo,už jdu."zněla odpověď.Stála jsem přede dveřmi,ruce založené na prsou a čekala,kdy se konečně otevřou dveře.Opravdu se mi už dlouho chtělo..Bill si mezitím ještě upravil před zrcadlem oči,který se mu rozmazaly,jak je pevně zavřel.Přišlo mi to jako věčnost(bylo to asi půl minuty),než se otevřely dveře a v nich stál Bill se svým lhostejným výrazem v obličeji,který jsem mu ale vůbec nevěřila(jako ten výraz).Jeho oči mluvili jinak.Nebyl v nich ten normální výraz,namachrovaný,frajerský, "mám každou,kterou chci",ani ten jeho "je mi to jedno".Ne.Byly smutné.V životě jsem neviděla v Billových očích smutek.Frajeřinu jo,ale smutek nikdy.Muselo se něco stát.Ale co by dokázalo přimět Billa,aby byl smutný??No to je jedno.Ať se stalo cokoliv,nehodlám pro něj bejt vrba na vyplakání!Kdykoliv já potřebovala klučičí náruč(třeba i tu sourozeneckou),nikdy mě ze sraček nevytáhl,tak co já bych mu pomáhala.Vystrčila jsem ho ze dveří,zapadla na záchod.Nedokážete si ani představit tu úlevu,když jsem...Ale co to tu píšu za blbsti?Takhle rozepisovat jsem se nechtěla,obzvlašť o tom,co dělám na záchodě.Za chvíli jsem vešla do ložnice,kde ležel Bill,nataženej na naší(ježiš,to je strašní slovo...naší...Teda ono to nejni tak strašný slovo,pokud nespojuje mě a nějakýho Kaulitze)posteli a koukal do stropu.Jakmile jsem vešla podíval se na mě.Pořád měl v očích ten smutek.Byl to takový divný pohled,když se na mě podíval těmahle očima.Ježiš,co se mu asi stalo?Zlomil si nehet?Nebo něco jinýho?Došel mu lak na vlasy?Že bych se ho zeptala?
,,DeBille?"zeptala jsem se.
,,Hmmm?"zněla odpověď.No ten musí bejt solidně na dně,když je mu jedno,že mu nadávám...Prdim na něj!
,,Hele,já se jdu převlíct a jdu hledat bazén a okouknout kluky.Kdyby se po mě ptal táta,řekni mu,kam jsem šla."hrabala jsem se v poličce,kam jsem,myslím,dala svoje plavky.Za pár vteřin jsem je našla.Byly dvojdílný,úplně černý,z několika vrstev.Ta první byla jakoby roztrhaná krajka.Fakt moc hezký,měla jsem je moc ráda.
,,K bázénu?Jo jo...možná půjdu taky..."utrousil Bill.Byl jako v transu,pořád koukal do stropu.Proboha,co se v tý koupelně stalo?Že by si ho utrhnul?Ne,to je blbost...To by mluvil fistulí...
,,Tak fajn,ale jestli tam půjdeš,za žádnou cenu se ke mě nehlas!Nestojim o to,aby o mě lidi říkali,že jsem lesba!A navíc,když budeš vedle mě,žádnýho kluka nesbalim,všichni pojedou po tobě."rejpla jsem si.Bill ani nemrkl.
,,Jo jo,fajn..."odpověděl mi.Já si sundala tričko a už jsem se chystala rozvázat korzet,kterej občas nosim(protože mi dělá vážně moc hezký prsa),když jsem si uvědomila,že nejsem v místnosti sama.Nepatrně jsem se natočila,abych viděla Billův odraz v tom velkym zrcadle,co viselo proti posteli.Jak jsem čekala,Bill na mě koukal.Oči už neměl plný smutku,po tom zbyl jen nepatrný stín.V očích mu teď zářily plamínky nedočkavosti,přestože obličej měl pořád kamenný.
,,To bys chtěl,co?"štěkla jsem na něj a zapadla do koupelny.Tam jsem se v klidu převlíkla,hodila na sebe nějaký starý šaty(byly bílý,docela hezký,akorát už byly šíleně starý,nosila jsem je jen k vodě přes plavky) a vyšla ven.Věci jsem si hodila do poličky,utrousila ,,tak čau,"a vypadla pryč.Konečně klid,bez Billa,kterej by mě mohl vytáčet,provokovat,nebo kérovat.Vykročila jsem do hotelovýho parku(no parku.Všude písek,občas zasazenej nějakej kaktus a všude cestičky jak v bludišti).Vydala jsem se tedy rovně,cestou,která mířila ke zdroji hudby,která v pokoji nebyla slyšet.Za minutku jsem došla k bazénu.Byl celkem velkej,všude kolem něj stáli lehátka a někde v půlce dýlky bazénu stála(abyste to dobře pochopili stála na pěvnině)nějaká restaurace nebo bar nebo co to bylo.Zabrala jsem si první nejbližší prázdný lehátko a vykročila k bazénu.Voda byla krásně chladivá.Slezla jsem do ní po schůdcích,udělala pár temp a pak se potopila až ke dnu.Byla to slast.Odmalička miluju vodu.Když jsem se narodila,dva a čtvrt roku jsem jen probrečela.Bez přestávky.Vlastně jo,byly dvě výjimky,kdy jsem zmlkla.Když mi máma zpívala,nebo když mě ponořila do vody.Byla jsem schopná celý den strávit jen ve vodě,tak možná s přestávkou na jídlo a záchod.Hezky v klidu jsem si asi čtvrt hodiny plavala a potápěla se.Když jsem plavala kolem vchodu do tý restaurace(no vchod,to je asi blbý slovo.Bylo to postavený asi takto:podlaha z kamene,střecha,kterou podpírali sloupy,celý v bílym,jako docela hezký,ale nějak jsem nechápala,proč lidi,co sedí uvnitř,maj na sobě svetříky),podívala jsem se dovnitř.Bylo to tam celkem hezký,tak deset,patnáct stolů,nic velkýho.Přímo naproti vchodu stál barovej pult,na něm různý oranžády v chladicích válcích a za barem bylo několik číšníků.Jeden malej,starej,tlustej,tipovala bych,že mu to tam patrřilo.Tohle byla Afrika,takže každej tady byl snědej,no prostě Arabové.A navíc Arabové byli vyhlášení svou přívětivostí...V tom jsem si uvědomila,že jsem vlastně nepila od tý doby,co jsme se ubytovali(to nám totiž na uvítanou namíchali nějakej koktejlík,takový jedna,dvě deci,žádnej alkohol a sladký,jak cumel).Mohla bych si tu koupit nějakou vodu,napadlo mě.Doplavala jsem jeden bazén,vylezla a zamířila k tomu baru.Vešla jsem a hned mě ovanul vysloveně studenej vánek.Krásně to tam porfukovalo a člověku,kterej přišel rozpařenej z toho slunce,to přišlo hned vhod a tak jsem konečně pochopila,proč maj na sobě lidi ty svetříky.Šla jsem rovnou k tomu barovýmu pultu.Ujal se mě ten majitel.Začali jsme si povídat,byl hrozně milej.Mluvil jak anglicky,tak i německy,takže nám komunikace nedělala problém.Jak jsem správně odhadla,řekl mi,že tenhle bar vlastní.No tak jsem si objednala vodu.Postavil přede mě flašku,litr a půl.
,,Menší nemáte?"zeptala jsem se ho.
,,No nemáme."odpověděl mi.
,,Ale co já s tim budu dělat?To za jedno odpoledne nevypiju."mrmlala jsem si.Pak mě něco napadlo.,,Prosim vás,když to nevypiju,můžu si tu vodu vzít na pokoj?"
,,Ale jistě,žádný problém."přitakal mi ochotně.Sedli jsme si ke stolu a úplně se zakecali.Dal mi tu vodu zase do ledničky,jinak by okamžitě zteplala.Když jsme se loučili,poslal nějakýho číšníka,aby mi ji přinesl.Ten přišel,podal mi jí,já mu poděkovala a podívala se mu do očí.Měl nádherný černý oči a černý vlasy.Z očí jsem mu jasně četla,že se mu líbím.Nevim sice,co by na mě mohl tak vidět,teda kromě těch krásnech plavek,takže jsem ho ani nevnímala.Odešla jsem na lehátko a sedla si.Okamžitě jsem vyprázdnila čtvrt flašky.Lehla jsem si a nechala do sebe pražit to horký africký slunce.Moc dlouho jsem to nevydržela a tak jsem zase skočila do vody a zase se vrátila.To se asi po čtvrthodinách pravidelně opakovalo.Akorát jsem si lehla,zavřela oči,když mě někdo zastínil.Otevřela jsem oči,abych zjistila,jakej debil si přede mě stoupnul a on to byl fakt deBill!!
,,Co chceš?"obořila jsem se na něj.Přijela jsem sem nachytat sluníčko a teď na sobě budu mít fleky,jak budu nerovnoměrně opálená!
,,No říkal jsem,že příjdu,tak jsem tady."ozval se a přitáhl si lehátko.Nenápadně jsem se mu podívala do očí.Už v nich neměl ten smutek,fakt mě to předtím vyděsilo.Byly už zase normální,namyšlený.
,,Hele a to ti nejni blbý,vylézt takhle mezi lidi?"zeptal se po chvíli.O čem to proboha mluví???
,,Jak to myslíš?"prohlídla jsem se.Nic vláštního.Tak co to do něj zase vjelo?
,,Vždyť v těch plavkách vypadáš jak levná štětka!"odpověděl mi.Já se jen otočila na záda.
,,Dej mi svátek."zabručela jsem.Za chvíli jsem slyšela Billa,jak říká něco jako,,jdu do vody" a pak jsem osaměla.Už jsme se vám zmínila,že miluju samotu?Jen tak jsem ležela,v hlavě vymeteno,když mi zase někdo začal stínit.
,,Jdi už do prdele!Voda byla na tebe moc studená,nebo co?"zavrčela jsem.
,,Ehm...Já ve vodě nebyl."ozval se úplně cizí hlas.No to jsem tomu zase dala.Otočila jsem se a tam stál ten číšník.Byl fakt docela hezkej.
,,Jo já se omlouvám,to nemělo bejt na vás."omluvila jsem se anglicky.
,,Ehm,to je tvoje sestra,ta co tu za tebou přišla?"zeptal se a ukázal směrem k Billovi.Vzhledem k tomu,že jsem reagovala kdysy stejně,ani jsem se mu nezasmála.
,,No to nejni ségra,je to můj nevlastní bratr."ucedila jsem.Číšník si sedl na Billovo lehátko a povídali si.Zjistila jsem,že se jmenuje Chajem.Vyslovit moje jméno mu dělalo značný problémy.No co se mu divim,je to pitomý jméno.Kdo to kdy viděl?Holku,Němku,ktera se jmenuje Adéla!V životě jsem nepoznala jedinýho člověka se stejnym jménem.Ale to je jedno.Byl šíleně simpatickej a charismatickej.Byl původem odtud z Džerby,ne z Tunisu,u kterýho Džerba leží v těsný blízkosti.Pak se mě zeptal,s kým vším tu jsem,tak jsem mu řekla,že s tátou,jeho přítelkyní a jejím synem.Chystal se mě zase na něco zeptat,když přišel Bill.Asi tak trochu zapomněl,že byl nalíčenej,protože měl hezky po obličejíčku rozmazaný šminky.Chajem se začal dusit smíchy a já taky.Bill o tom nevěděl,alespoň že tak,hezky se ztrapní při cestě zpátky do hotelu...Nikdo neměl v plánu říct mu to...Nebo teda ne já s Chajemem,protože jsme na sebe tak nenápadně mrkli,když se Bill sehnul pro osušku.No skvělý,teď si ten ksicht rozmazal ještě víc,jak se ho otřel,aby se zbavil vody.
,,Ehm..já už půjdu,jsem tady v práci."řekl mi Chajem a zahrál si na gentlemana:políbil mi ruku.Já se na něj jen zářivě usmála.Chajem odešel a já slyšela Billa,jak říkal Chajemovi,když kolem něj procházel ,,A ať tě tu u ní už nikdy nevidim!"No co si to dovoluje,parchant?Tak to mu nedaruju!Ještě,že jsem okamžitě přišel,nebo by jí ten pitomec sbalil hned první den přímo mě před nosem a to si nenechám líbit.Budu o ní bojovat,ať se mu to líbí,nebo ne!rozhodl se Bill.Lehl si na svoje lehátko a dělal,jakoby nic,ale mě to pěkně dožralo.
,,Můžeš mi říct,co to mělo znamenat?"utrhla jsem se na něj.
,,A co jako?"dělal blbýho.No to ani dělat nemusel,víme to všichni,že je to idiot...
,,No to,že se ke mě nemá přibližovat!Nejsem náhodou už dost stará na to,abych se rozhodla,s kým se budu stýkat a s kým ne?!"vrčela jsem.
,,Jsem tvůj brácha a slíbil jsem tvýmu tátovi,že na tebe budu dávat pozor.Takže s tím klukem se už nesetkáš!"zavrčel pro změnu Bill na mě.
,,Jo tak brácha?hele,my spolu nemáme NIC společnýho!Jen to,že naši rodiče spolu chodí,ale to z tebe nedělá mýho bráchu a navíc tak starostlivýho!Říkám ti,že se o sebe umím postarat sama."odeskla jsem mu.
,,Ale..."začal Bill.
,,Prosim tě,vlez mi na záda!Nemám na tebe nervy!Jdu do pokoje!Dej mi klíče."štěkla jsem.Bill mi je podal.Bude lepší,když bude zalezlá u nás na pokoji,než aby byla nekde,kde si může nabalit dalšího týpka,prolítlo Billovi hlavou,když mi ty klíče podával.Já vzala ručník a šaty do ruky a vypravila jsem se ráznym krokem pryč.
,,Alespoň se zakryj tím ručníkem,ne?"křikl na mě ještě Bill.Odpovědí mu byl můj vztyčenej prostředníček,kterej po chvíli zmizel za zdí,kam jsem zašla...