Tady je moje další FF,doufám že se Vám bude alespon malilinkato líbit!!!!
Zavinila jsem jeho smrt.......
Sedím na místě,na místě,kde jsme se poprvé viděli.Možná,že to byla chyba,když jsem
se,tady na tomto místěm,dala do řeči s neznámým klukem,ale vím,že to co jsem od
toho okamžiku zažila bylo nejkrásnějším v mém životě.Když jsme se tady potkali
,měla jsem pocit,že tenhle člověk s jemnými rysy a nádhernýma očima,je člověk,se kterým
bych chtěla žít do konce života.......možná to tak cítil i on.......ale to zž se nikdy
nedozvím....nenávidím slovo NIKDY.....
Chodili jsme spolu 11 krásných měsíců.Volali jsme si každý den,trávili jsme spolu
co nejvíc času.I když byl skoro pořád na turné,náš vztah přežil vše.Občas mě brával
sebou a tak jsem se seznámila se zbytkem jeho kapely....úžasní kluci...
Náš vztah byl tak dokonalý......možná až moc..
Jednoho dne jsem zůstala s Tomem,Gustavem a Georgem sama,prý si musel něco zařídit.
Skvěle jsme se bavili,ale já se těšila jen na něj,na jeho rty,milovala jsem i jeho laskavé oči.
Ale on pořád nešel.Pomalu už se kluci z kapeli rozcházeli domu.Nakonec jsem tam
zůstala jen já s jeho dvojčátkem.Pořád jsme se smáli a povídali.
Šla jsem do kuchyně,strčit pizzu do trouby a v tom se ke mě ze zadu někdo přitiskl.
Nevím proč jsem to udělala,ale otočila jsem se a to jeho dvojčátko políbila.Ani jsem se
nesnažila přestat.Nevím,možná to bylo tím,že mu byl tak podobný,když jsou dvojčata.
Nemyslela jsem na to,že to vlastně nechci,že doopravdy miluju jeho bratra.
Ani nevím,jak dlouho jsme se tam líbali,vůbec jsem nevnímala.
Zpátky do reality mě vrátilo až bouchnutí dveřích a pak ty nádherný
oči zalité slzami.Chtěla jsem něco říct,ale nestihla jsem to....utekl...
Běžela jsem za ním,utíkal přes ulici a já najednou uslyšela zaskřípání brzd...Byla jsem jako v tranzu...
Rozběhla jsem za ním,ale on se nehýbal...
Tolik jsem mu chtěla říct,že to všechno byl omyl a že ho moc miluju.
Už jsem to nestihla....zemřel...kvůli MĚ zemřel a mě v náruči...
Od téhle chvíle už můj život neměl cenu.....žádnou.....bez něho ne....
*
Je to měsíc,měsíc plný trápení.A já tu sedím na tom místě kde to všechno
začalo,kde jsme se před rokem seznámili.
Vzpomínám na tu první větu,co mi řekl.
Řekl tím nádherným,milým hlasem:,,Ahoj já jsem Bill a ty??"
Přemýšlím o tom,že jsem vlastně zavinila smrt toho nejcenějšího v mém životě.
Smrt člověka,kvůli kterému bych i zemřela.Ale nejvíc mě na tom všem mrzí,že jsem mu nestihla říct
jak moc ho miluju a nikdy nepřestanu.
Ten den kdy se to stalo Bill koupil prstýnek,našla jsem ho u něho v kapse a ted
si ho prohlížím.Po tváři mi tečou slzy...nevím co tím prstýnkem chtěl říct...
Už nevím jak dál,bez nět to prostě nemá cenu.V ruce držím nuž,kterým
jsme vyrzli naše iniciály do stromu,blízko lavičky,na které sedím.
Držím ten nuž a vím,že to musím udělat,vím, že musím za Billem.Vždyt stačí jen jedenpohyb rukou.
A bude po všem.
Chvíli cítím velkou bolest,ale ta se nevyrovná bolesti v mém srdci.A najednou se cítím zase
štastně.Jsem na louce kolem mě je spousta rozkvetlých květin,cítím se jako v ráji.
Rozhlédnu se kolem sebe a vidím proti mě Billa,mého anděla....on se usmívá a já taky....
jedno vím jistě on mi odpustil.........
THE END
Zavinila jsem jeho smrt.......
Sedím na místě,na místě,kde jsme se poprvé viděli.Možná,že to byla chyba,když jsem
se,tady na tomto místěm,dala do řeči s neznámým klukem,ale vím,že to co jsem od
toho okamžiku zažila bylo nejkrásnějším v mém životě.Když jsme se tady potkali
,měla jsem pocit,že tenhle člověk s jemnými rysy a nádhernýma očima,je člověk,se kterým
bych chtěla žít do konce života.......možná to tak cítil i on.......ale to zž se nikdy
nedozvím....nenávidím slovo NIKDY.....
Chodili jsme spolu 11 krásných měsíců.Volali jsme si každý den,trávili jsme spolu
co nejvíc času.I když byl skoro pořád na turné,náš vztah přežil vše.Občas mě brával
sebou a tak jsem se seznámila se zbytkem jeho kapely....úžasní kluci...
Náš vztah byl tak dokonalý......možná až moc..
Jednoho dne jsem zůstala s Tomem,Gustavem a Georgem sama,prý si musel něco zařídit.
Skvěle jsme se bavili,ale já se těšila jen na něj,na jeho rty,milovala jsem i jeho laskavé oči.
Ale on pořád nešel.Pomalu už se kluci z kapeli rozcházeli domu.Nakonec jsem tam
zůstala jen já s jeho dvojčátkem.Pořád jsme se smáli a povídali.
Šla jsem do kuchyně,strčit pizzu do trouby a v tom se ke mě ze zadu někdo přitiskl.
Nevím proč jsem to udělala,ale otočila jsem se a to jeho dvojčátko políbila.Ani jsem se
nesnažila přestat.Nevím,možná to bylo tím,že mu byl tak podobný,když jsou dvojčata.
Nemyslela jsem na to,že to vlastně nechci,že doopravdy miluju jeho bratra.
Ani nevím,jak dlouho jsme se tam líbali,vůbec jsem nevnímala.
Zpátky do reality mě vrátilo až bouchnutí dveřích a pak ty nádherný
oči zalité slzami.Chtěla jsem něco říct,ale nestihla jsem to....utekl...
Běžela jsem za ním,utíkal přes ulici a já najednou uslyšela zaskřípání brzd...Byla jsem jako v tranzu...
Rozběhla jsem za ním,ale on se nehýbal...
Tolik jsem mu chtěla říct,že to všechno byl omyl a že ho moc miluju.
Už jsem to nestihla....zemřel...kvůli MĚ zemřel a mě v náruči...
Od téhle chvíle už můj život neměl cenu.....žádnou.....bez něho ne....
*
Je to měsíc,měsíc plný trápení.A já tu sedím na tom místě kde to všechno
začalo,kde jsme se před rokem seznámili.
Vzpomínám na tu první větu,co mi řekl.
Řekl tím nádherným,milým hlasem:,,Ahoj já jsem Bill a ty??"
Přemýšlím o tom,že jsem vlastně zavinila smrt toho nejcenějšího v mém životě.
Smrt člověka,kvůli kterému bych i zemřela.Ale nejvíc mě na tom všem mrzí,že jsem mu nestihla říct
jak moc ho miluju a nikdy nepřestanu.
Ten den kdy se to stalo Bill koupil prstýnek,našla jsem ho u něho v kapse a ted
si ho prohlížím.Po tváři mi tečou slzy...nevím co tím prstýnkem chtěl říct...
Už nevím jak dál,bez nět to prostě nemá cenu.V ruce držím nuž,kterým
jsme vyrzli naše iniciály do stromu,blízko lavičky,na které sedím.
Držím ten nuž a vím,že to musím udělat,vím, že musím za Billem.Vždyt stačí jen jedenpohyb rukou.
A bude po všem.
Chvíli cítím velkou bolest,ale ta se nevyrovná bolesti v mém srdci.A najednou se cítím zase
štastně.Jsem na louce kolem mě je spousta rozkvetlých květin,cítím se jako v ráji.
Rozhlédnu se kolem sebe a vidím proti mě Billa,mého anděla....on se usmívá a já taky....
jedno vím jistě on mi odpustil.........
THE END
ahoj..u me na blogu je bleskovka..