Stála jsem tam dobrych 5 minut. Klepala jsem se jak ratlik a potily se mi ruce. Porad jsem preslapovala a neustale jsem si upravovala vlasy. Vubec jsem si neuvedomila,ze mam porad pustenou MP3,kde mi hrajou TH.
"Joooo,tak zatim," krikl jeden z nich. Nevedela jsem ktery to byl,oba dva maji fakt stejny hlas. Jeste,ze jsem mela MP3 hodne ztlumenou,diky tomu jsem slysela,ze jdou. A nastesti mi vcas trklo,ze by bylo dobry,kdybych ji radsi vypla a schovala do tasky. v tu ranu se otevrela branka.
"Ahoj,tak jdem?" pozdravil Bill
"No,jasne," snazila jsem nahodit opet usmev,ale zase se podobal spise scvrknutemu citronu nez okouzlujicimu pohledu. No nic,prvni pokus nevysel.
"Heled,kdyz jsme se vcera videli,tak si nam ani nerekla,jak se jmenujes?" zacal Tom
"Fakt? A jo. No,Tereza." tentokrat se mi usmev poved. A zrovna na Toma,to je dobre.
"Tak super." Hmmm,tak na tohle mu muzu odpovedet tak jedine velky prd. Ale pak uz je to v pohode. Cestou do obchodu kecame o vsem moznym. Proc jsme se pristehovali atd. Rekla jsem jim o Verce,ze prijede za mnou na cely prazdniny a ti to vzali jen pozitivne,takze pohoda. Dosli jsme na misto. Vcelku pohoda,sice krapet pajzlik,ale co bych chtela. v miste,kde bydlime Carrefur asi nenajdu.
"Tak ukaz,co tam mame," Bill mi vytrhl seznam z ruky,ktery jsem akorat vytahla z tasky.
"Hele,kde je Tom?" zeptala jsem se,protoze jsem ho nikde nevidela.
"Hej,no jo," Bill se zacal rozhlizet kolem
"Treba ho unesli fanynky," snazila jsem se vtipkovat. zjevne to zabralo,protoze se zacal smat.
"No,to jo,teda. To leda tak ve snu. Ten by s fafynkama odesel dobrovolne."
"Hele,tamhle je," a ukazala jsem smerem k Tomovi,ktery prichazel k nam
"Kde si byl,si nam chtel zdrhnout,co?" a poklepala jsem ho po zadech. Fiiiha,jsem necekala,ze bych se k tomu odhodlala.
"Ale,ja jsem si jen musel neco vyridit,"a trochu zcervenal. Houby zaridit. Spis neco koupit,ale tak...Neresim :)) Asi po 15-ti minutach jsme vylezi z obchodu. Kazdy drzel v ruce plnou tasku jidla.
"Ty jo,nechces jit nejdriv k nam,ze bychom tam ty tasky trochu vyprazdnili a ty by si prinesla domu jen zbytek?" zacala pri ceste domu Tom
"To mel bybt vtip nebo jako fakt? Coz o to. O me nejde,ale mama by tim nebyla stokrat nadsena."
"Tak,ja to myslel jako vtip,ale jestli chces,muzeme to podniknout," a hodil po mne sibalsky pohled. Dosli jsme k nasemu baraku,otevrela jsem a kluci mi pomohli s taskama az do kuchyne.
"Hele,muzu mit dotaz?" zacala jsem opatrne. Nasi byli nahore v pracovne
"No jasny,ptej se," prohodil v klidu Bill
"Vite,prijde mi strasne zvlastni,ze se takhle ke mne chovate. Vite co,mate strasne moc fanynke a tak. Proc tohle delate,dyt se vubec nezname," a muj hlas zacal znit vazne.
"Vis proc? Treba ses nase fanynka,ale ted ses hlavne holka,ktera se sem pristehovala,je tady nova a ktera sem neprisla kvuli nam,aby nam byla nablizku,ale ktera sem musela. A navic,nikoho tady neznas,takze ted uz aspon jo," a mrkl na me
"Ehm....ted ste me tim teda krapet zaskocili,tohle jsem fakt necekala," chtelo se mi brecet stestim
"Proste pohoda. Kamosi,hmmm?" zeptal se Bill
"No jasny," a usmala jsem se na ne. "No,jeste jednou dik za ten nakup,sama bych to fakt nepobrala"
"Tak by si sla vickrat,no,to je toho," zacal se smat Tom a stouchnul do me.
"Heled,tak mi pujdem," a uz si to sinuli ke dverim. V tom se Tom otocil
"Hele,bracha,kdyz uz nas Terak zna,tak by mohla jeste Gustuu a Georga,ne? At to ma kompletni." Nemohli si nevsimnout mych jiskricek v ocich,jak jsem byla z toho vseho tolik nadsena,
"No,jasny,heled,co delas zejtra?" zeptal se Bill
"Tak, jelikoz tu nikoho neznam,tak fakt nic,nejspis se tu budu nekde poflakovat po okoli nebo budu tady doma,"
"Ok,hele,zejtra maji kluci prijet,protoze musime zkouset na new CD,tak se stav,tak kolem paty odpoledne. Te pred zkouskou jeste seznamime,co ty na to?"
"Ehm...no,jako ja budu strasne moc rada,ale tak. Neni to blby?" trochu znejistim
"Co je na tom blbyho prosim tebe. Kluci te urco radi pozanj,"uklidni me Tom
"No tak v tom pripade. V pet jsem tam," a vrati se mi usmev
"Super,hele tak zatim," usmali se a odesli. Zavrela jsem za nima dvere. Jakmile zaklapli,oprela jsem se a sjela jsem na zem. Dobrou pul hodinu jsem tam sedel oprena a premyslela nad vsim,co se prave deje. Mela jsem pocit,jako by to vsechno byl jen nadherny sen a ja se bala,ze se probudim. Ale ne. Byla to skutecnost. V tom nekdo zazvonil na dvere. Ze by zase oni? Vstala jsem a otevrela.
"Ahoj," pozdravila me nejaka holka
"Ehm,ahoj. Zname se?" trochu jsem nechapala
"Jeste ne. Ja jsem Regina. Moje mama je profesorka na gymplu,kam v zari nastupujes a budem spolu chodit do tridy,takze me uz stihla informovat. Prisla jsem te jen pozdravit. Podle me tady jeste moc lidi neznas,co?"
"No,to je fakt. Zatim jen dva," tvarila jsem se normalne,ale v duchu jsem se malem pocurala smichy pri predstave,co to za ty dva lidi vubec je. "Jo,jinak ja jsem teda Terka. Heled,nehces jit dal? Muzem pokecat,at se lip pozname,"
"No jasne,to by bylo super," vesla dal a ja zavrela. Vedla jsem ji ke mne do pokoje a v duchu jsem si prala,aby mela rada TH. Bylo by to super,kdyby jo,treba bych ji mohla predstavit klukum a byla by z nas tady dobra parta. No,dobry. Prestanu snit.... Pri jejim prvnim vstupu do meho pokoje bylo jasno. Dneska rano jsem si totiz nad postel povesila plakat. A prisel dalsi sok.
"Wow,ty mas rada Tokio Hotel? No to je super,to jsem fakt rada! Vis o tom,ze chodej na stejnou skolu jako my? Jen o tridu vedle a v zari uz normal nastupujou!"