close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Škola ještě nikdy nikoho nezabila...ale....proč riskovat???:))

Osudová hra 8.

27. června 2007 v 6:30 | Kimki |  FF-Osudová hra
Super, dneksa má přijet Verča. Před chilvkou volala, že bude na 7. nástupišti v devět ráno. A teď je osum. Dobrý, akorát jsme vstala, takže se letim umýt a nasnídat. Hodila jsem na sebe sukni, žabky a nějaký to tílko. Vlasy do culíku. Namalovat šupky se najíst.
"Volala Regina, že se malinko zpozdí, tak ať na ní čekáme," vyhrkla na mě maka jakmile jsme vstoupila do jídelny. S Reginou jsme se za ten měsíc hodně skamarádili, takže pojede s náma pro Verču.
"Ok," řeknu jen tohle a už se cpu jogurtem.
"Máš uklizený pokoj? Ať Verča nepřijede do bordelu," začala máma. Klasika.
"Jasně, neboj. Uplně se to tam leskne."
"Terezka má pravdu, ta zář jde vidět až sem," začal pošťuchovat táta, který akorat sešel dolů taky na snídani.... Nědo zvoní.
"To bude Regina, jdu otevřít," a šla jsem.
"Čauky, pojď dál," pozdravila jsem
"Ahoj, sorry za zdržení," a šla za mnou do jídelny.
"V pohodě. Nědáš si něco?" a nabízela jsem jí co sem zrovna našla na stole
"Nene, dík. Jsem už po snídani."
"Tak jo holky, vyrazíme," řekla máma a už šla do garáže aby otevřela vrata.
"Počkej, dyť mám ještě rohlík," řekla jsem s nacpanou pusou
"Tak to sníš po cestě, jdeme," a zavřela za sebou dveře. Chjo, se člověk nemůže ani v klidu najíst. Ale je fakt, že se jede pro Verču, takže to skousnu.
"Tati, ty s náma nepojedeš?"
"Ne, jeďte beze mě. Mám moc práce,"
"Aha, no nic. Tak zatim!" Vyšli jsme ven a auto už stálo na silnici. Nasedli jsme a vyrazili. Máma pustila rádio a akorát hráli Letzte Tag. Super, den nám krásně začíná.... Autobus měl trochu spoždění, ale asi jen o 10 minut, takže pohoda. Jakmile dorazili a Verča vylezla, padly jsme si kolem krku.
"No nazdaaaaaaaaaaaaaaar?" a málem sem jí umáčkla
"Ahooooooooooj, ty vole, jsem tě neviděla věčnost," a tiskla mě ještě víc než já ji. Potom se přivítala s mojí mámou a nakonec s Reginou. myslím, že si padly do oka, takže je všechno super. Naloili jsme kufry a jeli domů.
"Teri, musíš mi všechno říct, určitě ještě nevím všechno," začala hned vyzvídat.
"Neboj, můžu tě ujistit, že víš o každém sebemenším detailu," a chytla jsem ji jen tak ze srandy kolem ramen. Po zbytek cesty jsem koukala z okýnka na ubíhající krajinu a holky si spolu povídaly. Jsem strašně ráda, že si rozumí. Byl by docela průšvih, kdyby ne, protože sice Verča je pořád moje nej kámoška a navždy bude, ale Reginu už mám taky strašně ráda. Přijeli jsme k domu a vytáhli tašky z kufru.
"Ty blááááááááho, tak tomu říkám barák," Verča na něj zírala s otevřenou pusou.
"To je, co?" a hodila jsem po ní vychloubačný pohled.
"No, jako fakt paráda. Ehm, Terko? Kde že ti kluci bydlí?" zašeptala, aby to neslyšela máma.
"Heleď, koukni se tady mezi ty stromy. Vidíš? Tak to je jejich barák. Pojď, půjdem do pokoje, mám pro tebe překvápko," pomohla jsem jí s věcma a šlo se. Mezitím přišel pozdravit ještě táta a pak už se úprkem letělo ke mně do pokoje.
"Terkoooooooo, to překvápko! Vždyť víš, jak jsem zvědavá," celá netrpělivá si sedla na postel a házela po mně vyzvědačné oči.
"No, takže," začala Regina
"Aby si dobře rozuměla," začala jsem jí ještě víc napínat a uchechtávala jsem se u toho s Reginou
"Sakra, vy jste horný. Honeeeeeeeeem," celá nesvá se vrtěla po posteli.
"No, tak už tě nebudem napínat. Běž se teda umejt a převlíct, protože jdeme tak za necelý dvě hoďky na návštěvu," a mrkla jsem na Reginu, ať schválně sleduje její reakce
"Jéééééé, a já čekala bůh ví co," a trocu otráveně si šla do tašky pro hygienické potřeby.
"Heleď, moc nehudruj a makej. Jde se za klukama." bylo mi blbý jí tak napínat, tak jsem jí to řekla. Nemusela jsem ani říkat za jakýma klukama, bylo jí to hned jasný
"Teríííííííííííííííííííííííííííííííí, to si děláš prdel!!!!!!!!!!!!!!! Reginoooo, že si děla ze mně prdel!" začala skákat sem a tam a řvát na celej barák
"Ne, myslí to vážně, tak šup," a šťouchla do ní, aby jí popohnala. Bez jediného slova vystřelila jak kulový blesk a zabrala tak na dobrou hodinu koupelnu. No, to sme si teda nAběhli. Za ten měsíc jsem se s klukama hodně skamarádila. A hodně díky Regině, která mě vždycky brala sebou za nima, protože byl u nich hodně často její brácha Jonas. Už jsem neměla vůbec ten pocit toho šílenství, že je uvidim. Prostě jsem to brala jako naprosto normální a samozřejmou věc.
"Sorry, už jsem tady," vylezla Verča z koupelny zabalená celá do ručníků.
"No, to je dost, my už tam chcem taky," a namířila jsem si to přímo na záchod. "Jsem se už málem počůrala," křikla jsem na ní přes zavřený dveře.... Asi po půl hoďce jsme už byli hotové.
"Tak co, jdem?" a koukla jsem na holky
"No, že váháš," řekla Regina a rozešla se. Jenže Verča stála jak zkamenělá.
"Co je? Tak pojď," kývla jsem na ní
"Holky, jáý nemůžu. Já, já se nějak bojim, že se strapnim nebo tak," a začala se celá třást
"Veru, já se taky bála, ale je to v pohodě. Kluci jsou maprosto skvělí, nemáš se čeho bát. Tě uvidí a budou tě brát, jako kdyby tě znali celou věčnost," snažila jsem se jí uklidnit
"No jo, ale...."
"Žádný ale!" přerušila jí Regina. "Kluci potřebujou ze všeho nejmíň praštěny fanynky, tak se prostě přemož. To ti za to přece stojí nebo ne?"
"Jo, Regina má pravdu. Máš jedinečnou možnost. Co by za to dalo miliony holek, hmm?" každá jsme ji chytli za ruku z každé strany a šlo se.....Došli jsme k jejich domu a zazvonila jsem. Verča byla chudák celá bíla a taková nesvá. Z okna vykoukl naprosto vytlemený Georg
"Pojďte holky dál, už je odemčeno," a zase za sebou zavřel
"Já viděla Georga, no ty vole!" kulila Verča oči na všchny strany
"A to si ještě neviděla toho hlavního,viď," a mrkla jsem na ní. Chudák, celá z té představy zezelenala. Ale na otázku, jestli jí je blbě řekla, že ne. A tak jsme teda vešli. Otevřeli jsme vchodové dveře a všude naprostý bordel. Poházené věci po zemi, rozsypané sušenky po podlaze a dalších stopadesát věcí. Hlvně, že byla puštěná televize
"Halo? To se tu udála třetí světová, bo co?" a nudržela jsem se smíchu.
"Heh, tak něco" prolítl kolem Tom s moepm v ruce. "Já to hned uklidim! Do prdele Bille, nešlapej mi tady po tom!" rozčiloval se. Byl u toho tak roztomilej. Vždycky jsem ho znala jen s kitarou v ruce a teď mám tu možnost i s mopem. To by chtělo vážně fotku. Klidně nás tam nechali stát, dokud neuklidili
"Hele, mohli jste zavolat, bychom přišli klidně později," začala váhavě Regina
"Nenenene, to je dobrý, už to máme," řekl Gusta a všichni vešli za náma do chodby, aby přivítali Verču. Padlo podání rukou a představování. Jen Bill pořád chyběl.
"Kde máš svýho bratra?" začala jsem rýpat
"Co já vim, kde se....ááááááááá, tady ho máme," a koukl se na schody, ze kterých Bill akorát scházel. Jakmile zaregistroval Verču, byl jak omámenej. A v jejím případě to samé. Koukali na sebe jak na zjevy. Nikdo z nich se nepohnul. Byli jak zkamenělý. Všichni jsme na sebe koukali a mrkali na znamení, že nevíme, co se děje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama