close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Škola ještě nikdy nikoho nezabila...ale....proč riskovat???:))

První a poslední polibek....2.díl

1. června 2007 v 20:09 | Kimki |  FF-První a poslední polibek
---o 2 dny později------
Bill mi už několikrát psal a volal jestli s nim někam nezajdu, moje odpověď byla vždycky ne. Nechtěla jsem ho už nikdy vidět, a k tomu mi nebylo moc dobře vlastně vůbec. Takhle mi keště nikdy nebylo a máma zrovna odjela k babičce a já ležim v posteli, mám skoro 40°C horečku a nemůžu skoro ani dejchat jaký je mi teplo, ej to hnus a nejhorší je že máma se vrátí až pozejtří je víkend spíš teda pátek,a el pro mě je to víkend. Tak ležim a nevnímám že zvoní mobil. Nic nevnímám.
"Trrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr" zvoní zvonek jak šílenej, snažim se vstát sic ej to hrůza ale snažim se, jdu poschodech dolů ke dveřím otevřu je a v nich stojí Bill.
"Ahoj Klárk....." nedořek to, protože když mě vděl docela se vyděsil
"Co je?" koukala jsem se
"Co ti je?"
"Nic viróza, co chceš?"
"Tě vidět, dlouho jsem tě už neviděla zeptat se jak se máš tak?"
"Hm vidíš ne, není mi dobře a myslím že tě bude Gabriela schánět" nevím proč sem na něj byla tak zlá, on si to nezasloužil, nemoh za to že mě nemiluje
"Proč to říkáš?"
" Protože mi není dobře, sorry"
"Můžu dál?" zeptal se po chvíli
"Hm pojď" a zavedla ho k sobě do pokoje
"Chceš ěnco k pití?"
"Red Bull" a šla jsem dolů když sem přišla našla jsem Billa jak se čet lékařskou zprávu, kterou sem nechala na stole.
"To je víc než viróza" řek
"Ce je ti do toho?!" vyjela jsem
"Hodně mi ej do toho"
"Není a dej mis tím pokoj!" vykřikal jsem
"Vždyť tady se píše že máš leukémii, je to pravda Klárko?"
" Dej to sem a vypadni odsud slyšíš? Já tě už nechci nidky v životě vidět!" křičela jsem jako pominutá, Bill mě ještě chvíli překecával,ale nakonec odešel, já se se slzama v očích zhroutila na psotel a brečela.
----O 2 týdny později----
"Copak už nic nejde dělat doktore?" ptala se ubrečená tmavovlasá žena, plešatého doktora v nemocniční chodbě
"Je mi to moc líto,a le nejde Kláře už není nijak pomoci" řekl smutně doktor a šel
Žena se zhroutila do židle v nemocničním pokoji a tiše plakala, její jediná dcera umírá a ona se an to může jenom kouka, je úplně bezradná.
Spí tady vedle ní, jako andílek i když se její opálená pleť změnila na pleť mrtvoly. Byla bledá a pohyblá,ale obličej měla do kulata.Její vlasy ztrácely barvu dřív byly kaštanově hnědé,a el teď zbledly a mnoho jich vypadalo, protože před rokem chodila na chemoterapie a teď ej to na ní značně vidět. její dcera přestala bojovat o svůj život před 14 dny, když přijela domů lež v horečká u sebe a brečela. Nevěděla proč brečí neřekal jí, jenom jí řekla čtyři slova na které asi nikdy nezapomene:
"Nemá to cenu mami" a rozplakala se.
Před týdnem se jí udělalo o mnoho hůř a museli jí hospitalizovat. A od té doby je tu pořád s ní nehla se od nía jejího pokoje.
Byla už skoro půl noc než Petra usnula,a el probudil jí Kláry hlas, něco říkala ze spaní:
"Kde jsi Bille?Kde jsi?" a pořád to samé. Petra přemýšlela kdo vlastně je ten Bill až si vzpomněla že s ním chodila ven a občas jí o něm i Klára vyprávěla. Věděla že by to asi měl vědět, sebrala jí telefon a našla jeno číslo.
Zavolala na to číslo
"Klárko? sem tak rád že voláš" řekl nějaký hlubší klučičí hlas
"Já nejsem Klárka,a le její matka, jsi Bill?"
"Ano jsem" trochu se zarazil
"Klárka je v nemocnici, mohl by jsi sem přijet? pořád tě volá ze spaní" řekla Petra začala jí téct slza
"Jistě a v jaké?" zněl jeho hlas vyděšeně
"U sv. Mikuláše"
"Už jedu" položil to.
**
Bill si okamžitě nazul boty a sehnal taxi, bylo mu jedno jestli ho někdo pozná nebo ne, Vždyť Klárka, je v nemocnici a podle hlasu její maminky na tom nebude moc dobře. Co bylo an tom že je půl noc? je mu to bylo jedno hlavně když se k ní dostane. Cesta taxíkem mu připadala nekonečná.
"No konečně" řekl si když stál před nemocnicí , jenom doufal že nebude zamčená, nebyla. Sestra u příjmu ho nejdřív nechtěla pustit,a le když jí vysvětlit jak se věci mají. Tak to svolila,ale pod podmínkou že ho doprovodí jiná sestra k jejímu pokoji.
Zaťukal, vešel dovnitř a pozdravil se s Klárky maminkou, ona řekal že jde po kafe a odešla.
Vzal Kláru za ruku a hladil jí.
"Proč jsi mi už dřív neřekla že jsi nemocná, proč? Mohlo to být všehcno jinak. Mohlo to dopadnout všehcno jinak" a potváři se mu kutálela slza a za ní další a další a padali Klárce přímo na její bledou ruku.
-------------------------------------------------
Cítila jsem že mi něco kape na ruku otevřela jsem oči a viděla Billa, jak mě drží za ruku a brečí, on ážně brečel. Koukala jsem na něj
"Bille, co tu děláš?" zeptala jsems e ospale
Zvedl hlavu a koukal na mě uslzenýma očima
"Klárko" křikl radostí a dal mi pusu na tvář
"Co ru děláš?"
"Chci být s tebou"
"A prčo? já o to nestojím Bille jdi si za Gabrielou" řekla jsem a svou ruku jsem dala pryč od jeho
"Proč tohle říkáš?" divil se
"Já tě slyšela Bille, tenkrát u tý fontány. Moc dobře jsem slyšla jak jsi říkal, že jsem jenom kámoška a že by jsi se mnou enmoh nic mít a chápu to. Jsem ti odporná" řekla jsem
"Ale to není pravda"
"Není? ale jdi je to pravda. Víš Bille já tě miluju teď to vim na tuty,a le nechci tě už nikdy vidět a vim že se mi to za edlouho spolní,auuu" řekla jsem a cytla se za ruku, vjela mi do ní bolest jako ještě nidky, věděla jsem že nemám už moc čas, leukémie mě dostala a já s tím nemohla nic dělat
"Co??" divil se Billa upřeně na mě koukal
"Jdi pryč" a otočila jsem hlavu
"Ne, já tě taky miluju" otočila jsem se a koukal na něj
"Nevěřim ti , miluješ Gabrielu a mě to říkáš jenom kvůli tomu že tady ležim a umírám nic víc, je to ejnom slitování co?"
ůNení, uvědomil jsem si to když jsi ěm od tebe vyhodila. Když jsi mi řekla at vypadnu a když sem iděl tu zprávu, přemýšlel jsem a uvědomil jsi že jsem blbec. Celej život s ním o pravý lásce a když jí mám konečně na dosah ruky, tak o tom ani nevím, nevěděl jsem to. odpust mi to Klárko vážně tě miluju anechci ztratit. Nesmíš umřít, prosím" řek a já an něj koukala, on se ke mně naklonil blíž a políbil mě, zavřela jsem oči a vychutnávala si to, bylo to krásný, měl tak jemné rty a byl něžný.
Jenže já už sem ty oči nidky neotevřela, zemřela jsem při na šem prvním a posledním polibku. Asi to bylo jediné an co jsem celou dobu čekala.
**
Bill jí líbal opatrně a něžně, vnímal jenom jeho a jí nikoho jiného. Nevšiml si že přítroje na kterých byla npojena začaly pípat, že dovnitř vtrh doktor. Billa odlepil od Klárky doktor, byl nejdříc v šoku,a el potom mu došlo co se stalo.
Ona zemřela, řekl mu nějaký hlásek v jeho hlavě, je mrtvá, už nidky jí nedudu moct políbit. Už jí nikdy neuvidí se smát, nikdy se jí už nebude moct dotknout. Nebude jí říkat, jak jí moct miluju, už nikdy. Ten polibek byl krásný a on si tak přál aby nebyl poslední ale byl. promarnil svůj čas, promarnil svojí opravdovou lásku, hledal je všude ale přitom jí měl na dosah a neuvědomil si to. Byl tolik slepý.
Nikdy nezapomene na jejich první a i závoveň poslední polibek .....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama