close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Škola ještě nikdy nikoho nezabila...ale....proč riskovat???:))

Vášeň 15

30. června 2007 v 21:22 | Kimki |  FF-Vášeň
Jenže, jak jste asi zjistili, nic mě nepřešlo. Ba co víc, bylo to ještě horší. Teď už jsem věděl, jaká je, jak líbá, její dotyky jsem cítil ještě teď. Chtěl jsem ji stále víc. Nevěděl jsem, co si mám počít.
Dnes ráno, při snídani byla nějak nevrlá. Nevěděl jsem, co si myslí o té noci. Nevěděl jsem vůbec nic. Musel jsem si vzít brýle, protože by na mě určit něco poznala. Ale nemohl jsem ty zatracený brýle nosit až do konce života.
Čekala mě ta nejtěžší zkouška. Rozhovory. Přišli jsem tam dřív. Tom zase prudil. Nemohl jsem to už vydržet, tak jsem vybouchnul. Už ani nevím o čem jsem se dohadovali. Důležitý bylo, že se tam objevila Dani a já se zděsil. Ona se na mě nějak divně dívá! Snad nic netuší. Musel bych se propadnout do země. Najednou se její výraz změnil. Zdálo se mi to, nebo byla šokovaná. Božeee!!! Ona to ví!!!! Umřu!!
Ona se však vzpamatovala a přišla k nám. A řekla: "Kde máš svoje piercingy? To je schválně?" a dívala se na mě.
Cítil jsem jak rudnu. S hrůzou jsem si uvědomil, že jsem si je zapomněl zase nasadit. Já jsem ale kus vola. To snad není možný. To je vážně super. Podíval jsem se jí do očí a myslel, že se hanbou propadnu. Bylo mi jasný, že to ví. Udělal jsem čelem vzad a téměř vyběhl ze sálu. Celou cestu do pokoje jsem se proklínal a nadával si do největších blbců na světě. Hlavou se mi honily šílený myšlenky, ve kterých hrála hlavní roli policie a krásný oranžový overaly. Už jsem se viděl někde v kriminálu.
Zabouchl jsem se v pokoji, opřel se o dveře a snažil se uklidnit. Můžu zapírat, dělat, že nevím o čem mluví. Pochyboval jsem sice, že se mnou ještě někdy promluví, ale kdyby náhodou, tak můžu hrát neviňátko. Třeba to neví. Třeba si skutečně myslí, že se jí to zdálo. Modlil jsem se , aby tomu tak bylo.
Nasadil jsem si teda ty zpropadený piercy a vydal se zpět.
Celej den ale proběhl v pohodě. Ani slovem se nezmínila. Dokonce se mnou normálně mluvila. I když její přístup k nám všem byl teď o něco chladnější.
Zhluboka jsem se nadechla, ještě jednou se zkontrolovala v zrcadle a vydala se zpět ke stolu. Jak jsem procházela clubem, všimla jsem si, že Tom už oblbuje nějaký slečny. Gusta tančí s tou zrentgenovanou a Georg? Ten sedí u baru a vykládá si jak jinak, hned se třema holkama. Co byste chtěli po teenagerech, že? Ale doufám, že to nedopadne jako minule, kdy se Tom s Georgem někam zdejchli a já je hledala po všech čertech, než jsem je objevila v hotelových pokojích in flagranti. Samozřejmě každý s někým jinýmJ. Taky si to pěkně slízli. Myslela, jsem, že je rozškubnu. Byla z toho zase téměř hodinová přednáška o zodpovědnosti a hlavně o tom, že mi ksakru příště dají alespoň vědět, kde jsou.
Došla jsem ke stolu a posadila se ke svýmu pití. Kopla jsem to do sebe na ex. Když už, tak pořádně.
Podívala jsem se na parket a tam tančil Bill s nějakou slečnou. Vypadala, jako že za chvilku asi omdlí. Jo, to s váma dokáže udělat Bill Kaulitz. Nepřítomně jsem je pozorovala. Ani jsem si nevšimla, že se Bill otočil tak, aby na mě viděl. Stále svíral v náručí tu dívku, ale jeho pohled se upíral na mě. Cítila jsem to. Zaostřila pohled a už jsem se vpíjela do jeho čokoládových očí. Na tu vzdálenost to nemělo až takový účinek, jako když stojí přímo naproti mně, ale i tak jsem polkla. Opět mě spaloval žhavým pohledem. Skousl si rty a přimhouřil oči. Moje ruka vystřelila k hrdlu. Nepřítomně jsem si pohrávala se svým přívěskem a stále na něj zírala. Přivinul tu slečnu k sobě ještě pevněji a začal ji dlaněmi přejíždět po zádech.
Prudce jsem se napřímila a zamrkala. On se zarazila, jeho ruce se opět ustálily na jejích zádech a bez zájmu o svoji taneční partnerku netrpělivě dokončil tanec. Okamžitě se od ní odtrhnul a s pohledem upřeným na mě s blížil ke stolu. Já jsem se k němu otočila zády a chtěla se napít. Smůla, už nic nezbylo. Opět jsem cítila tu horkost ve tvářích a děkovala Bohu, že je tu barevné osvětlení. Už jsem se zase cítila jako nějaká puberťačka. Co to na mě zkouší?
Věděla jsem, že tu něco nehraje. Jeho chování se během dneška rapidně změnilo. On to určitě ví. Byla jsem si tím jistá 100%. Ale jak je to možné? To přece nejde. Nemůže nic vědět. Jedině…..
By Dania
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama