Dny běžely a já se snažila vyhýbat se mu a udržovat striktně pracovní kontakt. Jenže to šlo jen s velkými obtížemi. Nemohla jsem spát, protože mě pronásledoval i ve snech. Už jsem nevěděla kudy kam. A tak jsem si dala úkol. Najít si na dovolené někoho, kdo mi pomůže na Billa zapomenout. Snad se někdo takový objeví. A i když to bude jen krátkodobé, je to nutné. Jinak hrozí, že se na Billa vrhnu, znásilním ho a bude mi fuk, kolik svědků nás uvidí J.
Koncerty probíhaly jeden za druhým, tour měla velký úspěch a všechny haly byly vyprodány do posledního lístku. Úspěch, o jakým se jiným kapelám jen zdá.
Dovolenou už jsem zařídila, letenky byly koupený, hotel zabookován, už jen čekali na náš příjezd.
Přiblížil se den odjezdu. Právě jsme byli v Mnichově, a já naposledy kontrolovala, jestli máme všechno. Letenky, pasy, pojištění…….a hlavně kufry. Doufám, že si zabalili všechno, i když jak je znám, určitě si nakoupí kupu nových věcí, tak by mě nepřekvapilo kdyby ty kufry měly prázdný.
Před hotelem na nás čekal transport na letiště. Nasedli jsem a vyrazili. Cesta proběhla v klidu za neustálého brebentění kluků, jak se těší a jak vypadá hotel atd.
Odbavovací procedury na letišti byly nuda, let trval celkem dlouho. Opět nuda. Tom nerad lítá, tak měl neustále iPod v uších a nevnímal. Gustav s Georgem zalomili během první hodiny letu a Bill následoval svýho bráchu. Já si na cestu vzala nějakou pořádně tlustou knížku, tak jsem se do ní pustila. V polovině letu podávali občerstvení a asi hodinu před přistáním nás postihla menší turbulence. To už taková nuda nebyla, ale nic vážnýho. Akorát Tom vypadal, že asi bude potřebovat sáček. Naštěstí se to bez něj obešlo a než jsme se nadáli už jsme dosedali na runway. Opět pasová kontrola, vyzvednout zavazadla a hurá na hotel. Před terminálem na nás čekalo auto. Horko bylo jako v peci, a i když v Německu taky nebylo zrovna nejchladněji, s tímhle se to nedalo srovnat.
Už jsem se těšila na tu průzračnou vodu. Abych to vysvětlila, píšu sice hotel, ale zařídila jsem pro nás jednu chatku hned na pláži. To mají k dispozici pro trošku náročnější hosty. Ne že bychom byli nějaký primadony, to ne, ale soukromí je soukromí. A navíc se všemi službami jako v hlavní budově hotelu. Pláž byla totiž soukromá. Takže žádní případní fanoušci ani fotografové. I když teleobjektivy jim zakázat nemůžeme. Jen doufám, že se to neprovalí moc brzo, že Tokio Hotel jeli na dovolenou. A hlavně kam.
Dorazili jsme do hotelu, zapsali se a už nás vezli do domečku, který následující dva týdny bude naším královstvím. Myslím, že bychom tu 'dlouhou' vzdálenost od hotelu k bungalovu zvládli ujít i pěšky, ale proč se neodvézt, že?
Krása! Průzračná azurová voda, slunce, lehký vánek, vzduch voněl květinami a solí. Idylka. A ten bungalov neměl chybu. Tři ložnice, obývák, toaleta, obrovská koupelna s vanou a sprchovým koutem a ještě menší kuchyňka. Paráda.
Já měla pokoj pro sebe a kluci se rozdělili jako obvykle. Ani jsem se nevybalila, jen na sebe hodila bikiny, vzala osušku a hnala si to na pláž. Bylo tam dokonce i zastíněné místo s lehátky. No, paráda! Osušku jsem hodila na jedno lehátko a už jsem stála ve vodě. Byla teplá. Tak jsem se vydala dál do moře a sledovala jak moje chodidla víří písek na dně. Ponořila se pod hladinu a udělala pár temp. Miluju to!!!!!
Najednou jsem ucítila dotyk na kotníku. Vylekaně jsem se otočila a schytala spršku do obličeje. Parchantíci, já jim dám. To jsem si nenechala líbit a už po nich cákala taky. Blbli jsme asi ještě hodinu a pak už mě to přestalo bavit, tak jsem se uvelebila na lehátku.
Hned jsem se začala natírat, protože jsem rusovláska, tak mám hodně citlivou pleť. Maximální UV faktor, protože jinak budu za 30 minut rudá jak rak. To už kluci taky vylízali z vody. Viděli, že se mažu krémem, tak ke mně hned přiběhli, jestli nechci namazat i záda.
"Jasně, díky." Řekla jsem a podávala jim lahvičku. Bylo mi fuk, kdo to bude, ať si to rozhodnou sami. Pak už jsem jenom cítila něčí horké ruce na zádech, jak mi jemně roztírá krém. Bylo to příjemné. Opřela jsem si hlavu o ruce a nechala se masírovat. Jenže pak ty ruce sjely níž, až na zadek.
"Hele, hele, co si myslíš, že děláš?" řekla jsem a otočila se.
By Dania