close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Škola ještě nikdy nikoho nezabila...ale....proč riskovat???:))

Vášeň 25

30. června 2007 v 21:32 | Kimki |  FF-Vášeň
Zastavila jsem se asi půl metru od něj a moje oči musely být skoro černý, protože takhle naštvaná jsem už hodně dlouho nebyla.
"Jak si to představuješ? My tady stresujeme, nevíme kde jseš! A ty ani nebereš telefony! To jsme si nedomluvili! A neopovažuj se na mě vyrukovat s nějakou stupidní výmluvou! Stanovily se jasný pravidla! Tak očekávám, že je, ksakru, budete dodržovat!!" Vyjela jsem na něj ostře a z očí mi šlehaly blesky. Možná to přeháním, ale asi jsem nějak přecitlivělá.
Znovu jsem se nadechovala, že na něj spustím další dávku výčitek, když jsem se mu konečně podívala do obličeje. Stál tam a díval se na mě s hlubokým smutkem a rezignací v očích.
To mi zastavilo slova v hrdle a já jen vydechla.
"Příště dej alespoň vědět, kde jsi." Řekla jsem se sklopenou hlavou, otočila se a vydala se k pláži. Když jsem míjela zbylou trojici, prohodila jsem:
"Jdu se projít po pobřeží. Nevím kdy přijdu. Když tak si beru mobil, tak zavolejte, kdyby bylo třeba."
Jen na mě zírali, jako bych měla čtyři hlavy a kývli na znamení souhlasu.
Musel jsem vypadnout. Konečně se mi splnil sen, milovali jsme se, tak jak jsem si to vždycky představoval. A ona? Nevím co si skutečně myslí, nebo co cítí. Vím, že toho litovala, ale musela něco cítit. Když odešla do koupelny, vypadl jsem ven a procházel se po pláži. Bylo to tak krásné, vím že to cítila stejně. Jenže pak se něco zvrtlo. Miluju ji! Tak moc. Chci být s ní. Jenže začínám mít strach, že asi dá brzo výpověď.
Popravdě, když s náma chtěla tehdy ráno, v hotelu, mluvit, myslel jsem, že nám to oznámí. Že odchází. Místo toho nám navrhla tuhle dovolenou. Věděl jsem, že má smlouvu, takže ji asi neuvolnili, ale tour už se po návratu přehoupne do druhé poloviny a pak to půjde velmi rychle. A potom už ji tady nic nebude držet.
Neustále jsem to probíral ze všech stran a bezcílně bloumal kolem bungalovu. Došel jsem k závěru, který je jediný možný. Znám Dani a vím, že si to vyčítá. A proto bude po zbytek pobytu tady tvrdá, bude ve střehu a nepodlehne slabosti. Možná byla taky zvědavá a nebo jen osamělá. To netuším. V malinkém koutku duše ji dokonce i chápu, ale i přes to bych chtěl být s ní.
Proč nemůžu být starší? Já jsem ale idiot, co jsem si myslel? Že mě taky miluje a budeme spolu jako v nějaké pohádce? I kdyby mě milovala, nikdy by to nepřiznala. Proč se mi musela připlést do života? Vždycky, když jsem byl 'zamilovaný' a ona mě nechala, tak stačilo napsat nějaký text, dostat to ze sebe a za pár dní bylo všechno v pořádku. Bolelo to, to nepopírám, ale ještě nikdy jsem necítil něco tak hlubokého, jako teď k Dani. Bolí to, moc to bolí, když si uvědomím, že mě nemiluje.
Došel jsem až na takovou menší vyvýšeninu, ze které je krásný výhled na širé moře. Sedl jsem si, opřel se zády o palmu a zavřel oči. Utápěl jsem se v sebelítosti. Nesnáším, když se dostanu do tohohle stavu.
Sedím asi dvě hodiny a snažím se na nic nemyslet. V hlavě se mi začnou vynořovat verše. Pohrávám si s nimi, skládám je k sobě, přehazuju, kombinuju. Až je to dokonalé. Dnes dokonce nepotřebuju ani papír a tužku. Jde to skoro samo. Moje pocity, frustrace, smutek, zklamání, vším tím je tenhle text nabitý. Myslím, že by Tom mohl vystihnout i melodii. Jenže ještě nevím, jestli tenhle 'song' bude určený pro veřejnost. Ještě ani nevím, jestli to ukážu Tomovi. Zatím je to příliš čerstvé, příliš to bolí, nechci aby se v tom kdokoli vrtal.
Ještě než jsem usnul, se mi v hlavě vynořila jasná myšlenka. Věděl jsem, že to dnes s Dani bylo naposledy. Už nikdy se jí nebudu moci dotýkat, už nikdy ji nebudu moci políbit, pohladit. Nikdy neuvidím, jestli ta zeleň jejích očí, má více odstínů. Takový pocit ztráty a zklamání jsem ještě necítil, až mi to vehnalo slzy do očí. A s vidinou smyslných kočičích očí, které mě budou pronásledovat až do konce života jsem usnul.
Probudil jsem se až ráno, a měl několik nepřijatých hovorů od Toma a jeden taky od Dani. Určitě měli strach, protože bylo skoro jedenáct. Moc se mi nechtělo se vracet, potřeboval jsem být sám, načerpat sílu, abych se jí nevrhnul k nohám a neprosil alespoň o trošičku pozornosti.
Zvedl jsem se a vydal se zpět. Když jsem byl kousek od domu, všimnul jsem si, že se baví s Tomem, je tak krásná. A ty bikinky jsou na ní tak sexy! Pak se otočila a uviděla mě.
Došla ke mně a pěkně mě seřvala. Jenže já nemohl skrývat svoje pocity. Oči mě vždycky prozradí. Pak se na mě podívala a najednou ztichla. Asi si vzpomněla na včerejší noc, ještě mě napomenula, otočila se a odešla. Toužil jsem se za ní rozběhnout a prosit na kolenou, aby mě objala a nezlobila se.
Nepochyboval jsem o tom, že ji silně přitahuju. Tím jsem si jistý na sto procent.
A proto jsem chtěl ukázat, že dokážu být stejně silný jako ona a odolat. Ty necelé dva týdny do konce dovolené budou kruté. Jel jsem sem, abych měl klid a odpočinul si. Jenže to všechno dopadlo trošku jinak. To už bych měl větší klid s tisícem vřeštících faninek, než tady s Dani.
Nic se sice nemá předem odepisovat, ale pochyboval jsem, že by se to mohlo obrátit k lepšímu. Což o mě, já bych ji klidně ukazoval celému světu, ale Dani je tvrdohlavá. A když si něco vezme do hlavy, tak s ní nepohne ani pár volů.
By Dania
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama