close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Škola ještě nikdy nikoho nezabila...ale....proč riskovat???:))

Vášeň 28

30. června 2007 v 21:36 | Kimki |  FF-Vášeň
Tak nervózní jsem snad ještě nebyla. Jenže už jsem to musela udělat, musela jsem si s ním promluvit. Celou dobu jsem se mu vyhýbala. Bylo vidět, že je z toho smutný, ale nic jiného se nedalo dělat. Jsem zbabělec. Ale už se ten rozhovor nedal odkládat.
Když jsem vešla do místnosti, úsměv mu rozzářil celý obličej. Je tak krásný, bože!!
Už jsem se rozhodla co udělám. A zítra odjíždíme, takže je nejvyšší čas.
Sedla jsem si k němu a po chvilce řekla, že s ním potřebuju mluvit. Všimla jsem si jak se výraz v jeho tváři mění. Myslím, že tuší, co mu chci říct.
Došli jsme až na pláž. Otočila jsem se k němu čelem, ale nenašla jsem odvahu podívat se mu do očí. Byl tak blízko. Musela jsem o kousek odstoupit, jinak bych se nemohla soustředit na to, co mu chci říct.
Prolomila jsem ticho a řekla: "Nevím jak to říct jinak, ale asi už to tušíš. Moc dobře víš, že to nemá budoucnost. Možná kdyby byly jiné okolnosti, nebo já byla jiná. Ale jsem taková, jaká jsem. A nemůžu takhle dál pokračovat. Nepopírám, že tě chci! Moc tě chci, ale to ty víš. Mrzí mě, že ti asi ublížím, ale Bille, udělala jsem velkou chybu, když jsem dovolila, aby k tomu došlo. Nemělo se to stát. Promiň, ale tak to je!" konečně jsem se mu podívala do očí. Ale hned jsem zase sklopila pohled k zemi, protože mi to rvalo srdce. V jeho očích se zračil hluboký smutek a odevzdanost. Tohle jsem s ním udělala já. Poslední dobou se smál tak málo!
Ale musím být tvrdá, jinak se tu rozpláču. Musím na to zapomenout, na něj zapomenout.
"Dani, moc tě prosím, nedělej to!" zašeptal a já k němu zvedla zrak. Pomalu zvedal ruku a setřel mi slzu z tváře. Ani nevím, že mi jedna uklouzla. Ne! Nedotýkej se mě! Nevydržím to!
Jeho dotek byl tak jemný, něžný. Musela jsem ustoupit o krok dozadu. Ucukl s rukou a podíval se na mě tak smutně, chtěla jsem utéct. Nemohla jsem se na to dívat.
"Promiň, jinak to nejde!" téměř jsem nemohla mluvit přes knedlík v hrdle. Miluju ho tak moc, nechci mu takhle ubližovat.
"Vím, že už to nic nezmění. Je mi teprve 16, ale miluju tě celou svou duší. Nikdy jsem nepotkal někoho jako jsi ty. Nebudu tě přemlouvat, na to tě znám až moc dobře. Vím, že by to nic nezměnilo. Ale bolí to, a moc." Řekl Bill a díval se mi upřeně do očí.
Překvapil mě. Nečekala jsem takovou reakci. Přece jen je to ještě puberťák, čekala jsem……vlastně ani nevím, co jsem čekala. Jen ne takové pasivní odevzdání. To mě udivilo ještě víc. Věděla jsem, jak dokáže zapáleně diskutovat a argumentovat. Tohle se Billovi vůbec nepodobalo. Dívala jsem se na něj. Jen naposledy jej ještě políbit! Zřejmě nás to napadlo ve stejný okamžik, protože jsme k sobě vykročili a naše rty se spojily. Jednou rukou mě držel vzadu na krku a druhou mě k sobě tiskl. Nejdříve jsme se líbali vášnivě až téměř zuřivě. Dávali jsme do něj veškerý vztek a zlobu. Potom se však začal prohlubovat, zpomalovat. Naše jazyky se proplétaly něžně a vláčně. Byl to nejsladší polibek, který jsem kdy dostala. Zapomněla jsem na všechno ostatní a vnímala jen jeho rty a jazyk. Přitiskli jsme se k sobě ještě těsněji a líbali se ještě asi 20 vteřin. Pomalu jsem se od sebe odtáhli, pohladila jsem jej po tváři a beze slova odešla do domu. To bylo moje sbohem.
Prošla jsem kolem kluků se sklopenou hlavou a zavřela se ve své ložnici. Zamkla jsem dveře a unaveně se sesunula na postel.
BILL
Možná jsem ji měl nějak přesvědčovat. Mohl jsem to alespoň zkusit. Proč jsem to neudělal? Věděl jsem, že to takhle dopadne. Už tu první noc, jsem věděl, že nemůžeme být spolu. Je to tak nespravedlivé! Proč se vždycky zamiluju do někoho, koho nemůžu mít? V hlavě jsem měl prázdno, připadal jsem si jako v transu. Nechtěl jsem se vracet do domu, nesnesl bych ty jejich zvědavé pohledy. Sedl jsem si do písku a vzpomínal na všechny chvíle strávené s Dani. Připadalo mi, jako by se se mnou tím polibkem loučila. Nevím jestli doslova nebo jen chtěla udělat tečku za naším 'vztahem', ale byl to nejkrásnější polibek, který jsem kdy dostal.
Opět se mi v hlavě vynořil ten text, který mě napadl když jsem spal venku. Nechtěl jsem na to teď myslet. Nechtěl jsem myslet na nic. Položil jsem se na záda a zavřel oči. Musel jsem se vzchopit! Zaposlouchal jsem se do zvuků moře a nevšiml si, že si ke mně přisedla nějaká osoba.
By Dania


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama