"Tak co? Jak to dopadlo?" Lekl jsem se a prudce posadil. Byl to Tom.
"Jak to asi mohlo dopadnout!" řekl jsem ironicky a schoval obličej v dlaních.
"Nechala mě. Vlastně jsme spolu ani nikdy nezačali, tak mě nemohla nechat, že?" unaveně jsem se podíval na Toma a smutně se usmál.
"Mohl bys odejít? Chci být sám.Díky."
"Jasně, jen jsem chtěl vědět, co se stalo. Tak já jdu a potom přijď. Dani je u sebe, taky nevypadala zrovna v pohodě." Odpověděl Tom, zvedl se a odešel.
Po chvíli jsem vstal taky a vrátil se dovnitř. Hned jsem zamířil k nám do pokoje. Ani jsem se na kluky nepodíval a už se za mnou zavíraly dveře.
V OBÝVÁKU
"Hele, co se to děje?" zeptal se Georg Toma a zvědavě se na něj podíval.
"Ale nic, asi mu jen něco říkala o jeho image, nebo tak něco." Vymýšlel si Tom a doufal, že mu to sežerou.
Nesežrali. "To myslíš, že jsme tak blbí, nebo co? Billa by to asi sebralo, ale Dani? To ani náhodou! Co mezi nima je? Neříkej, že to, co si myslím?" Vybalil na něj Georg a čekal na Tomovu reakci.
"No, to záleží na tom, co si myslíš. Já vám ale nic neřeknu. Když bude Bill chtít, tak vám to řekne sám. Tohle je jeho věc."
"Ty vole, tak je to pravda? Oni spolu něco mají? Tak to je mazec!" řekl šokovaný Gustav a vyvalil oči.
"Ale ani slovo, je to jasný? Nevím jak to všechno dopadne. Ale asi blbě. Bill je úplně v prdeli a nemyslím, že se to v nejbližší době zlepší." Podíval se na ně přísně Tom a už zapínal telku, protože z párty ve třech nebyl zrovna odvázanej.
Cesta zpět do Německa proběhla celkem v pohodě, až na několik trapných chvilek. S Billem jsme se k sobě chovali jako dva cizinci. Občas jsem zachytila jeho smutný a vyčítavý pohled, ale jinak to bylo celkem v klidu.
Na letišti v Mnichově jsem se rozhodla konečně zavolat Davidovi.
"Ahoj Dani, tak jaká byla dovolená?" ozvalo se po třetím zazvonění ze sluchátka.
"Ahoj Davide, jseš ještě v Mnichově, nebo už jsi pryč? Potřebovala bych ti něco říct. Ale radši bych to udělala osobně, než po telefonu."
"Jasně, ještě jsem tu, stalo se něco?"
"Hmm, ano. Kde se můžeme sejít?" řekla jsem a napjatě čekala, až se ozve.
"No můžu se stavit do hotelu, budete zase v Alexandrii?"
"Jo, budeme tam tak za dvě hodiny. Dobře, budu tě čekat. Zatím ahoj." Rozloučila jsem se a zavěsila.
Vyzvedli jsme si zavazadla a auto nás dopravilo do hotelu. Jen jsem za sebou zavřela dveře od mého pokoje, už mi zvonil mobil. David. Pozvala jsem ho k sobě, potřebovala jsem soukromí.
Netrvalo dlouho a už klepal na dveře. Vpustila jsem ho dovnitř a připravila se na jeden z nejtěžších rozhovorů.
"Tak co se stalo? Je to hodně vážné?" začal se strachovat David.
"No pro mě to hodně vážné je. Nemůžu už pro tebe dál pracovat. Dávám okamžitou výpověď. Promiň, že je to tak narychlo, ale jinak to nejde." Řekla jsem odhodlaně a čekala až se na mě spustí vlny argumentů a nadávek.
"Proč? Co se stalo? Myslel jsem, že je máš ráda? Nebo jsem se pletl?"
"No to je právě ten problém!" řekla jsem nervózně a podívala se mu přímo do očí. Doufala jsem, že mě pochopí a nebudu mu to muset vysvětlovat.
"Nechápu, v čem je teda háček?" zeptal se nechápavě a upřeně se na mě díval.
"Davide, nechtěj po mě, abych ti to tady vysvětlovala. Sama nechápu, jak jsem mohla udělat takovou blbost. Prostě už s nimi nemůžu jezdit. Vím, že jsem ti to asi zavařila, ale pokusím se někoho sehnat, kdo to vezme za mě. Přinejhorším to můžeš dělat ty." Vyhrkla jsem na něj a napjatě seděla na pohovce. Dlouhé ticho přerušil až jeho klidný hlas.
By Dania