close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Škola ještě nikdy nikoho nezabila...ale....proč riskovat???:))

Vášeň 3

30. června 2007 v 21:08 | Kimki |  FF-Vášeň
Ty dva týdny před začátkem tour utekly jako voda, kluci už na ten nešťastný incident zapomněli a než jsem se nadála už tu byl den odjezdu. Pro informaci první koncert se konal ve Frankfurtu. Jelikož jsme neradi stíhali vše na poslední chvíli, rozhodli jsme se ve Frankfurtu strávit noc a další den se konaly potřebné soundchecky a rozhovory. Večer samozřejmě samotný koncert. Zpět na hotel a ráno do dalšího města. Měli jsme tak naplánováno asi 30 zastávek, kdy asi v polovině tour se uskuteční promo akce na podporu nového klipu spojená s předáváním cen. Jak říkám, náročné léto. Proto je jasné, že tourbus je celkem velký a pohodlný místo. Taky v něm budeme trávit valnou část turné.
Měli jsme kluky vyzvednout doma, v Magdeburgu a Loitsche, chtěli pobýt nějaký čas s rodinami, přece jenom se nějaký čas vůbec neuvidí.
Zkontrolovala jsem všechny dokumenty, ujistila se, že můj notebook je na svém místě, zavazadla jak by smet, nastoupila, sedla k řidiči a vydali jsme se na cestu. Nejdříve do Magdeburgu vyzvednout Gustava a Georga. Všechno proběhlo bez problému. Z Magdeburku do Loitsche je to něco kolem 15 minut, tak jsem zavolala Billovi, že tam za chvilku budeme, tak ať se připraví.
Cesta do Frankfurtu měla trvat něco kolem 2 až 3 hodin, tak jsem doufala, že se cesta obejde bez vážnějších komplikací, protože dálnice E40, po které jsme měli jet byla známa svými častými dopravními nehodami, či zhoršenou průjezdností.
Jak jinak, na dvojčata Kaulitzovy se muselo ještě čekat, protože Bill zapomněl nějaké svoje nepostradatelné kousky oblečení a Tom měl problémy s tím kterou kšiltovku nechat doma, protože vláčet sebou celý jeho šatník, který čítal asi 50 kšiltovek jsem mu zatrhla. No uznejte, koncertů je 30, tak maximálně 30 čepic. A to si myslím, že i tak jsem byla velmi, velmi velkorysá. No, ale to je fuk. Asi za 50 minut jsme se všemi zavazadly Kaulitz twins seděli v buse a vyrazili směr Frankfurt.
Možná si říkáte, že jsem na ně jako pes, ale oni vážně, a tím myslím skutečně vážně, potřebují pevnou ruku. A jelikož harmonogram se musí dodržovat, tak je vám jasné, proč všude jezdíme alespoň o den dřív, protože jinak by si kapela Tokio Hotel brzy vydobyla reputaci těch, co všude a za všech okolností chodí pozdě. A to si myslím, že by faninky asi těžko snášely. No faninky možná ještě jo, ale novináři, producenti, režiséři a spol. asi už hůře.
Koukla jsem se na hodinky, bylo 14:26 a já v hlavě počítala, že když všechno půjde dobře, mohli bychom do Frankfurtu dorazit kolem půl šesté. Než se domotáme až do hotelu, tak bude půl sedmé a pak ubytovat atd. Byla jsem s managementem hotelu domluvená, že na 20:00 nám nachystají menší večeři.
Seděli jsme v obytné části busu, na pohodlných sedačkách, Tom s Gustavem blbli, něčemu se pořád chechtali, pošťuchovali se a pořád něco šeptali. No prostě dvojka k pohledání. Bill měl kšiltovku naraženou hluboko do čela, takže mu zakrývala polovinu obličeje, v uších svůj iPod a nepřítomně pokyvoval hlavou. A Georg si četl nějakou knihu. Nedivím se, že každou chvilku nepřítomně hleděl z okna, protože povinná školní četba není nikdy moc záživná. Ale musela jsem ho pochválit, alespoň jeden z členů bandu se věnoval škole. I když dvojčata nikdy neměla problémy se známkami, přece jenom by si mohli vzít z Georga příklad. Ale co, nejsem jejich matka, tak mi je po tom velký ho***.
By Dania
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama