close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Škola ještě nikdy nikoho nezabila...ale....proč riskovat???:))

Vášeň 4

30. června 2007 v 21:08 | Kimki |  FF-Vášeň
Rozevřela jsem svůj notebook a chtěla ještě jednou zkontrolovat program na zítřek. Během cesty jsem s ním chtěla kluky blíže seznámit.
OK, všechno sedí a dokonce ještě máme mezi jednotlivými akcemi čas na občerstvení a jak znám kluky, tak ještě na úpravu garderoby.
Pohodlně jsem se usadila do sedačky, vyzula botky a nohy skrčila pod sebe. Sundala sáčko a opřela hlavu o opěradlo. Zavřela oči a nechala se kolébat jízdou. Bylo to celkem příjemné, klimatizace pouštěla chladný vzduch a já děkovala bohu za ten luxus. Ještě když venku bylo jako v peci.
Na sebe jsem si vzala pohodlné jeansy, lehce odrbané a seprané, lehké bavlněné tričko bez rukávů světlounce růžové barvy, vlasy sepla na temeni co copu. Prostě pohodlíčko. Zkuste se 3 hodiny tísnit v nějakých super sexy hadříkách. Ani by to nemělo smysl. Pro koho bych se tak sexy oblíkala? Pokud vás napadnou TH, tak se pletete. Připadala bych si jako pedofil. Možná si říkáte, že 7letý rozdíl není až tak moc, ale nějak mi to připadalo nepřirozené. Přece jenom je znám už rok a během té doby jsem s nimi trávila většinu času. Prostě mi připadají jako sourozenci. I když pár žhavých snů už se mi taky zdálo J, ale to radši neřešte. A pokud byste náhodou chtěli vědět, kdo v nich hrál se mnou hlavní roli, tak ……… to si nechám pro sebe J.
Možná se divíte, proč nemám nějakého přítele a většinu svého času věnuji klukům mezi 16 a 19 lety, ale já prostě nějak na chlapy nemám štěstí. Pár už jich v mém životě bylo, ale jak pořád Bill říká, že čeká na pravou lásku, tak tu jsem ještě nepotkala. Často to vypadalo nadějně, ale buď se z dotyčného vyklubal hajzl, který mnohoženství považoval za přirozenou věc, nebo se nakonec ukázalo, že moje peníze má radši než mě. Aby jste si nemysleli, že mám doma pod polštářem miliony, to rozhodně ne, ale chudá jako kostelní myš taky nejsem.
Jednoduše jsem na všechny chlapy zanevřela, alespoň na nějaký čas. Myslím, že už bylo toho o mě dost.
I když přemýšlím nad dneškem a zítřkem, stále vnímám zvuky které jsou kolem mě. Tomův přidušený smích, Gustavovo požďuchování, občasný tichý poryv hudby z Billova iPodu, zašustění papíru, jak Georga obrací stránku. Všechny tyhle zvuky jsem v podvědomí stále vnímala.
Sedím, oči zavřené, klimatizace mi fouká přímo do obličeje a já se v tom chladném vzduchu s potěšením koupu. Je to slast. Lehce pootevřu ústa a olíznu si rty. Klimatizace vysušuje. Ale to nevadí, momentálně jenom vnímám příjemný chladný vzduch který mi ovívá obličej a občas i dekolt. Nechala jsem se tím tak unést, že jsem zapomněla kde jsem. Z pootevřených rtů mi vyšel vzdych. Kdyby jenom vzdych, to by se snad v tom lehkém hluku autobusu ztratilo. Já jsem však lehce zasténala.
Najednou jsem si uvědomila, že už delší dobu neslyším ani Tomův smích, dokonce ani Georgovi knihu. Jen stále byl slyšet Bill a jeho music. Lehce jsem se zarazila o najednou mi došlo co se asi děje. Ježíši, to je zase trapas. Doufám, že to není to co si myslím. Pomalu otevřu oči a rozhlídnu se po tom obytném koutku. První se můj pohled zastavil na Tomovi, seděl tam s pootevřenými ústy a koukal na mě s vyvalenýma očima. Vypadal jako by se právě chystal spolknout jeho oblíbenou pochoutku. S lehkým zděšením jsem se posunula s pohledem asi o půl metru vedle. Totiž na Gustava. Ten se jenom poťouchle usmíval a lehce se červenal. V duchu si říkám: 'Ježíši, proč se červená, to spíš já bych měla být rudá až na prdeli.'
Potom se ještě kouknu na Georga: Ve tváři má šibalský úsměv a v očích mu poskakovaly ďábelské plamínky. Najednou jsem se bála otočit opačným směrem. Tam totiž seděl Bill. Asi už vám došlo, že mi k srdci přirostl tak nějak nejvíc ze všech. Prostě je to takovej občas nabručenej, občas nesnesitelně optimistickej člověk. Ale vždy je extrémně roztomilej. A taky prudce sexy. A když říkám prudce, tak myslím skutečně PRUDCE.
Pomalu jsem se otočila a koukla na něj. Díval se na mě a v jeho očích byl nedefinovatelný výraz.
By Dania
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama