Obávala jsem se, že budou remcat. Asi čekali obvyklé hranolky, pizzu, či nějaké jiné podobné jedy. Ale, jak jsem řekla, dala jsem si tajný bojový úkol, tak proč s tím otálet. A bylo by příliš okaté, kdyby "zdravou stravu" donesli jenom Billovi. Tak jsem do toho zapojila hned všechny, aby to náhodou někomu nebylo líto.
Musím říct, že mě ale překvapili. Poznámky typu: 'Co to je zase za šlichtu.', se nekonaly. Alespoň ne v takové míře jak jsem čekala. Všechno spráskali, až se zaprášilo.
Všichni jsme se rozvalili na pohovce a křeslech a jenom oddychovali. Najednou Tom dostal "skvělej" nápad.
"Zahrajeme si nějakou hru?!!" zvolal nadšeně.
Já se na něj jen podívala s ostražitým výrazem ve tváři, a čekala co z něj vypadne. Známe ty Tomovy super hry. Nic jiného, než flaška na všechny způsoby, z něj nevypadne. Už jsem si v duchu připravovala výmluvy, že mám ještě nějakou práci. Protože je to celkem přesvědčivej hajzlík, tak už se mu několikrát podařilo mě přesvědčit, ale od určité doby se tomu vyhýbám jak čert kříži. Maximálně na pravdu, jinak ani ťuk.
No a tak, protože už kluci byli s mým předsevzetím srozuměni, Tom navrhl samozřejmě flašku na pravdu. A u toho se tvářil jak největší borec na světě.
Kluci se k němu hned přidali a začali mě přesvědčovat.
" Do tak, Dani, jenom na chvilku, prosím." Škemral Tom a házel po mě psí pohledy.
" My tě nebudeme moc mučit, slibujeme." řekl Bill. Ten aby si nepřihodil, myslela jsem si.
Haha, říkala jsem si v duchu. Ti už se nemůžou dočkat, až mi položí nějakou zapeklitou otázku. Tak jako tak, ať už se jim rozhodnu odpovědět pravdu, nebo jim dám fant, stejně vyhrajou. Tak si dovedete představit, že mě ta představa zrovna nelákala.
Koukala jsem se z jednoho na druhého, přejížděla po nich očima a rozhodovala se, jestli se mám nechat zase překecat, nebo ne. Pak mě napadla spásná myšlenka. Pomalu jsem se začala usmívat. A kluci začali po pokoji skákat, jako bych jim řekla, že pojedou koncertovat do Tokia. No prostě to byla psina. Bylo jim totiž jasný, že mě zase překecali.
"No dobře, tak to tady nějak nachystejte, já si zajdu ještě do pokoje pro mobil a hned jsem tady." Koukla jsem na ně a hnala se z pokoje.
Vešla k sobě, našla moji krabičku s bižuterkou, a navěsila na sebe snad všechno co tam bylo. Asi 10 řetízků a náhrdelníků, kolem 13 náramků a nějaký ty prsteny. A v duchu jsem se těšila na jejich protažený ksichtíky, až zjistí, jak jsem se na ně vyzbrojila.
S úsměvem jsem vpochodovala do Tomova pokoje. Kluci už seděli na zemi, kde měli připravený takový posezení z polštářů. Gustav s Georgem se o něčem dohadovali, Bill přišel s balíčky chipsů, co nám zbyly ještě z cesty a Tom se válel po polštáři a nepřítomně točil s již připravenou lahví. Od čeho jiného než od Coly.
Tak jsem si teda sedla na jeden z polštářů a čekala až se začne. Všichni se už teda taky usádlili a mohli jsme začít. Najednou se ozval výkřik:
"To ale není fér. Ty podvádíš !!!!
Konečně si Tom všimnul mých doplňků a tvářil se jako by mu někdo sebral lízátko. Bill se jen uchechtl a poplácal Toma po zádech. Georg s Gustavem se podívali na moje ruce a krk, a vypadalo to, jako by se snažili přijít na nějaký nenápadný způsob, jak mě zbavit alespoň části mé pojistky.
Ďábelsky jsem se na ně usmála a zakroutila hlavou na znamení, že jim to nevyjde. Jen se na sebe smutně podívali a hodili škleb na Toma s Billem.
By Dania