"Hej, napadlo tě někdy, kolikátá už jseš ?" zeptal se mě Tom. "Cožee !?" "Nooo, jako jestli tě někdy napadlo, kolikátá už jseš holka, se kterou jsem se vyspal." Koukala jsem na něj jako vyvoraná myš. Vyspal ? "Eh...my spolu snad chodíme ne ?" poznamenala jsem nejistě. "Jo, jasně...to já jen tak," řekl mi v rychlosti a vytratil se z pokoje. Ale jeho slova mě moc neuklidňovala. Copak mě už sakra nemá rád ?
"Jak že nemáš čas ? Tome, už jsem tě tejden neviděla !" pištěla jsem do mobilu. "Tak si kup nějakej časák s mým plakátem a vylep si mě nad postel. Čuuus !" ozvalo se ze sluchátka. Nemohla jsem za nic na světě pochopit, proč je na mě tak zlej. Co jsem mu udělala tak strašnýho ? Bylo mi to líto, ale co se dalo dělat. Byla jsem zastánkyní hesla, že problémy se musí řešit hned. Sebrala jsem bundu a odvahu a vypravila se směrek na hotel, kde byl Tom s celou skupinou ubytovanej. Pamatovala jsem si bez problému číslo hotelovýho pokoje, ve kterým Tom bydlí, takže jsem se vyhnula trapným scénkám na recepci. Vyjela jsem výtahem až do sedmého poschodí a za pár desítek vteřin jsem už stála tváří v tvář dveřím od Tomovo pokoje. Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala. "Šmarjáááá, copak nevidíte cedulku NERUŠIT woe ?" ozvalo se z pokoje. Já jsem na nějakou cedulku nebrala ohledy a vpadla jsem do pokoje. V Tomovo posteli ležela napůl svlečená nějaká holka a musím říct, že moc střízlivě taky nevypadala. "C-c-co to má znamenat ?" zeptala jsem se a vztek se mnou cloumal. Tom se pobaveně zasmál. "Ale notak. Byly holky před tebou, budou i po tobě. Na jednu noc jsi byla dobrá, sorry, víc nehledám. Ještě něco ?" Měla jsem chuť mu jednu vrazit. "Jak jako ještě něco ? To ti nevadí, že tě miluju ? Já bych byla schopna se kvůli tobě i zabít !" Tom nasadil výraz, jako by měl za pár vteřinek puknout smíchem. "Ale ale, vyhrožujeme smrtí, ale skutek utek co ? Neopruzuj tady a tyhlety scény taky vynech." Dorazila jsem domů úplně zdrcená. Nemohla jsem se smířit s tím že Toma už nemám, nemohla jsem se smířit s ničím. Jedině se smrtí.
Před týdnem jsem měla pohřeb. Ten parchant se ani nepřišel podívat. Je mi jasný, že měl na práci něco "důležitějšího". Teprve teďka chápu, že to co jsem udělala je kravina. Kdybych měla druhou šanci na život takovou blbost bych už neudělala. Mohla jsem být třeba šťastná s někým jiným. Ale bylo to tak jak to bylo a já byla smrtelně zamilovaná....
***K***O***N***E***C***